V pátek 15. srpna 2025 by se na Aljašce měly sejít delegace dvou jaderných velmocí – USA a Ruské federace – vedené svými prezidenty, Donaldem Trumpem a Vladimírem Putinem. Celý normálně uvažující svět vzhlíží k tomuto setkání s nadějemi. Zkusme se proto letmo zamyslet, co od tohoto setkání můžeme realisticky očekávat my a zda naše naděje, které k summitu upínáme, nejsou příliš přehnané.

Začněme optimisticky. Už to, že se Američané s Rusy mají setkat (a navíc v prezidentském formátu), je zpráva mimořádně pozitivní. Nadějné je, že se obě strany chtějí potkat, že ani z jedné strany neznějí vytáčky. Ač naše domácí média vykládají Trumpovo rozhodnutí setkat se s Putinem málem jako zradu „západních“ ideálů a výraz „mnichovanského“ stylu Trumpova přemýšlení, realita je jiná. Jednak podle amerických médií Donald Trump o záměru setkat se s Vladimírem Putinem okamžitě telefonicky informoval lídry evropských mocností včetně prezidenta Ukrajiny Zelenského, jednak je ujistil, že po dvoustranném jednání bude následovat jednání třístranné, tedy včetně Zelenského. I viceprezident J. D. Vance okamžitě odcestoval do Evropy, kde představitelům západních států a Evropské unie (!) vysvětlil motivy a cíle amerického prezidenta, se kterými na Aljašku odletí. Za zády „Evropy“ a Ukrajiny se tedy zjevně nic špatného nepřipravuje, jak z médií a evropské politiky slyšíme.

A optimisticky také pokračujme. Setkání Trump – Putin je důkazem, že válka, umírání, zmar a destrukce nejsou řešením problémů, ale potvrzením, že hledání způsobů, jak najít východisko ze složitých situací, patří k vyjednávacímu stolu. Pokud si představitelé jaderných mocností podají ruku, je to vždy nadějnější než sledovat, jak si na dálku vyhrožují.