Dovolte mi, abych Vás pozdravil na dnešním slavnostním shromáždění ke dni Evropy a poděkoval organizátorům za pozvání.

Když jsem vybíral téma pro dnešní vystoupení, nejpřirozenější pro mne – jako bývalého „pana Eura“ - bylo zamyslet se nad otázkou, jaké výzvy pro naši ekonomiku přináší koncept vícerychlostní Evropy z pohledu jednotné evropské měny. Dovolte mi nejprve, abych si toto téma zarámoval do několika – podle mého názoru důležitých – okolností.

Předně bych připomenul, že euro dosáhlo na konci minulého roku plnoletosti, tedy 18-ti let. Nejeden významný ekonom, mimo jiné i Milton Friedman, přitom předpokládal, že euro nedospěje ani do věku batolete, tedy že kolaps této měny přijde nejpozději do tří let. Různé katastrofické prognózy zejména amerických ekonomů typu „It can’t happen, It’s bad idea, It will not last“ se však nenaplnily. Euro dokonce ustálo zatěžkávací zkoušku, kterou přinesla nedávná hluboká hospodářská, finanční a dluhová krize. Tato krize je přirovnávána ke stoleté vodě, neboť událost se srovnatelnými ničivými účinky byla k vidění před téměř sto lety v době velké deprese třicátých let minulého století. Pro představu, americká administrativa na nápravu napáchaných škod této stoleté vody vyčlenila kolem 700 mld. dolarů.

V reakci na rozvratné události krizového období došlo také k posílení evropské infrastruktury o nové prvky. Do Evropské centrální banky byl soustředěn dohled nad velkými evropskými bankami, činnost vyvíjejí nové regulatorní orgány s celoevropskou působností (EBA, ESMA, EIOPA), Evropský stabilizační mechanismus disponuje 500 mld. eur na ochranu finanční stability eurozóny, prováděn je dohled nad makroekonomickými nerovnováhami. K větší fiskální disciplíně mají napomáhat posílená pravidla Paktu stability a růstu.

V neposlední řadě se změnil počet členů eurozóny. Z původních 11 zakladatelských zemí dnešní eurozóna čítá 19 členů a pokrývá přibližně 70 % hospodářského potenciálu EU. Po brexitu toto číslo vzroste k 90 %.