Kdejaký trouba vám je schopen vykládat o demokracii hodiny, ale povšimněte si, vážení, že v reálném životě je vše úplně jinak. Veškeré politické subjekty, působící ve sněmovně, stojí na základech čistě komerční politiky, což se s demokracií zrovna nemá moc rádo a jedno vylučuje druhé. Lidstvo se o demokracii pokouší již mnoho století, a dá se říci, že její nejlépe fungující model existoval v prvobytně pospolné společnosti. Velmi dobře byla popsána řeckými filozofy a hodně se o ní hovořilo v časech Římského impéria. Je škoda pro lidstvo, že reálná demokracie zůstala pouze filozofickým pojmem a materií pro učence a filozofy. I když lidstvo prošlo velmi dlouhým vývojem, k demokracii se dokázalo pouze lehce přiblížit, ale její plná forma je utopií. Možná se k ní jednoho dne dopracujeme, ale to nebudou smět existovat peníze a lidé budou muset dojít k poznání, že člověk sám o sobě je natolik malý, že nepotřebuje bažit po moci, že moc a peníze nám nezajistí život věčný. Proto nepočítejte s tím, že bychom vám gumovali mozky pohádkami a demokracii. To necháme jiným. Život totiž není pohádka.

Mějte se také na pozoru před tím, že ne každý se může stát naším členem. Není to o nějaké diskriminaci kohokoli, ale považujeme za nutné vyhnout se lidem s přehnaně flexibilním politickým názorem. To znamená, že mezi námi nemůže nalézt místo jakýkoliv politický turista typu Miroslava Kalouska, Jaromíra Štětiny, Karla Schwarzenberga, Polčáka, Pohanky, Pospíšila a jim podobní.
Je pro nás i nepřijatelné, aby mezi námi působili kolaboranti a škůdci republiky. Znamená to, že třeba ti, kdož se bratříčkují se sudetoněmeckým landsmanšaftem (Bělobrádek, Herman), nemají mezi námi místo. Nemohou k nám i tací, jako třeba Vojtěch Filip, který ač vede KSČM, tak zradil komunistický program strany a její základní společenské cíle. Takoví lidé zrazují ostatní dál a smutné je, že jen a jen pro svůj vlastní prospěch. To se u nás nesmí, a kdo by se o to pokusil, tak okamžitě končí.

Kdo tedy může bojovat s námi? Každý, kdo má v těle kousek cti, rozumu, sounáležitosti, pronárodního cítění, vlastenectví, odvahy a věrnosti. Proto ten, kdož by chtěl mezi nás, musí počítat s jakýmsi výběrovým řízením a čekatelstvím.

Nepočítejte u nás s politickou korektností. Politická korektnost je pouhý alibismus a naším cílem není, abychom byli za každou cenu korektní, neboli je-li někdo volem, tak jej nehodláme nazývat výkvětem inteligence. Je-li někdo kolaborant, nelze jej nazývat vlastencem.