Ač vám to některým přijde divné, tak je to svatá pravda. Sice jsou obchody nabušeny až po strop zbožím, ale kolik z toho zboží je čistě české provenience? Budu slušný, a tak řeknu, že velmi málo. Z této skutečnosti se však odvíjí mnoho dalšího, co si mnoho lidí nedokáže připustit, natož to pochopit.

Pan Schwarzenberg při vyřčení oné kruté pravdy však opomněl říci to hlavní. Proč tomu tak je? Kdo je toho příčinou? Samozřejmě nelze očekávat, že by nějaký politik přiznal svůj díl odpovědnosti. Každý z nich se ihned běží schovat za systém parlamentní demokracie, protože to umožňuje. Chyba největší však leží na národu samotném, protože tento stav dopustil. Neobul se do mrzkých politiků a kolaborantů. Prostě mlčel. Prakticky vzato je ve všech postsocialistických zemích situace obdobná. Národy, žijící v socialismu, nebyly zvyklé zabývat se takovými záležitostmi, neb politika za socialismu měla pronárodní směr s důrazem na celospolečenské zájmy. Lidi ani náhodou nenapadlo, že by se našla taková hovada, která jsou schopna jim vlast pod rukama rozprodat. Valná většina společnosti byla přesvědčena, že převratné změny v devadesátých letech minulého století byly krokem vpřed, a vůbec si nepřipouštěla, že politika je obchod, za který tvrdě zaplatí! Nikoho ani nenapadlo, že se budou pod rukou prodávat zahraničním takzvaným investorům celé fabriky, které byly postupně vedeny do úpadku (záměrného). Jako příklad nám mohou posloužit třeba cukrovary pod firmou Eastern Sugar, Jawa, Liaz, mnohé papírny i nemocnice a další. Ještě horší bylo rozprodáváni půdy!

V procesu devastace českého hospodářství bylo doslova zneužito neznalosti českého národa a bylo využito jeho naivity. V jistém smyslu lze tento proces označit nálepkou kriminální čin, avšak jeho průkaznost je prakticky nemožná, neb je kryt parlamentní demokracií.