Tyto úvahy jsou však zcela v rozporu s konkrétními činy ruské diplomacie. V úterý 28. února Rusko a Čína v Radě bezpečnosti OSN vetovaly rezoluci zavádějící sankce vůči Sýrii za údajné použití chemických zbraní. Moskva tak podpořila Damašek již posedmé a Peking pošesté od počátku války v březnu 2011.

Moskva za B. Asadem, jehož v prezidentských volbách v roce 2014 podpořilo 10 319 723 (88,7 %) voličů, pevně stojí navzdory Západu, Turecku, Saúdské Arábii a Kataru, jež dlouhodobě usilují o jeho svržení. Rusko respektuje vůli syrského lidu, jehož drtivá většina vnímá B. Asada i přes jeho chyby jako jediného garanta stability, celistvosti země a náboženské tolerance. Tzv. umírněná opozice – odtržená od reality, fragmentovaná, rozhádaná a disponující minimální podporou veřejnosti – dosud nepředstavila žádnou silnou osobnost schopnou současné hlavě státu konkurovat. Jedinou alternativu baasistickému režimu tak představuje islámský chalífát pod vedením IS případně jiných konkurenčních salafistických skupin. Ostatně není to poprvé, kdy se islamisté pokusili o svržení sekulárního režimu. Povstání Muslimského bratrstva ve městě Hamá v roce 1982 proti tehdejšímu prezidentovi Háfizu Asadovi však bylo tvrdě potlačeno.