Tahle anekdotická reminiscence by mohla evokovat (a nepochybně „tam dole“) také už asi delší dobu a čím dál víc evokuje nejen různé paralely z té „naší současnosti za pět set“ (jak zmíněnou dobou hlásala jedna z kategorií otázek jedné televizní soutěže – dnes by se asi řeklo „vědomostní“ – v tehdejší Československé televizi).

Ale ony ty asociace a ty paralely by mohly být (a možná, že už i celoplošně jsou) širší – např. od názoru na vývoj tuzemské vzdělanosti, přes pocity vnímání politické kultury a klimatu, pasivní rezistenci (coby vzpomínku) nevyjímaje ani jako eventuální metodu reakce v celonárodním rozměru, (a řečeno s jinou anekdotou z oné doby: „… hej, ozi, otial to tak vyzerá …“). Nota bene, když tu nelze přehlédnout, že nové anekdoty rostou jako houby po dešti. A nejen ty politické, ale i ty mediální (či řečeno se známou hláškou z filmu: „Nebo voboje.“), čili i ty mediálně-politické. Ani pro jednu z těch oblastí to tedy není moc dobrá vizitka, že. Avšak – je to dobrá zpráva pro národ. (Pamětníci vědí, oč tu běží. „Zatial nič konkrétne, ale …“ – ve zkratce symbolicky řečeno.)