Starší a tedy i zkušenější právníci, (co jsou „v obraze“ jak se tu vyvíjela politika už od roku 1990 a následně), už těch zhruba 35 let mluví o nebezpečí politizace justice na všech jejích stupních, Ústavní soud samozřejmě nevyjímaje. Stačí připomenout např. jen tu politicko-právní dubiozitu kolem roztržení Československa (v letech 1990 až 1992 včetně překotnosti v procesu a okolnostech přijetí oné tolik sporné a kritizované Ústavy ČR coby konstituce vzniku ČR jako „nově vzniklého samostatného“ státu). Ale to je „an sich“ mnohem složitější téma na delší debatu. A spíš pro pamětníky. Mladí už o tom popravdě skoro nic nevědí. Za těch 35 let už byli jaksi odnaučeni. Plánovitě a programově. Důsledně.

O politizaci Ústavního soudu ČR se hlasitě mluvilo např. i zhruba v letech 2009 až 2010 za tehdejší Paroubkovy vlády, když tehdy „Rychetského“ Ústavní soud vlastně zcela fatálně ovlivnil svobodné a demokratické volby a způsobil značné turbulence na tuzemské politické scéně, jejichž důsledky jsou tu dodnes. Časem kumulované a zproblematizované až k tomu dnešnímu absurdistanu – dle vox populi (vox Dei) – tou Rychetského dobou si ten „jeho“ Ústavní soud obecně „vysloužil“ ty ambice chovat se jako třetí parlamentní komora. To je samozřejmě zcela jasně nežádoucí. Ale tahle praktika už od té doby až doposud na „ústavce“ nastala víckrát – až se dle vox populi překabátila do taláru jakéhosi standardu.

Plevel systémové chyby tu jisté struktury zasely už při tom převratu 1989 (a to nikoli jen tak nějakou náhodou – ta tzv. „náhoda“ totiž jak známo neexistuje). Kdo to tady v branži (justice & politika, etc.) pamatuje zejména v těch horních instancích soudů, vč. toho ústavního, ten asi nezapře, že někteří našinci už od počátku varovali před politizací justice, vč. toho, aby tu nedocházelo k tzv. „rotaci kádrů“ = běžná metoda už i za té předchozí totality, kterou tu (podle vox populi) po převratu 1989 doposud jisté struktury dotáhly až k „dokonalosti“ společensky velmi nebezpečné, zejména pro skutečnou demokracii a pro skutečně právní stát. I pro normální politiku s vyspělou politickou kulturou.