"Musíme splnit vše, co se dá, jen abychom Němcům vyhověli. Nedáme-li jim to hned, vezmou si to sami. A až dáme všechno a nepomůže to, budeme se bít! Válka je hrozná, příšerná ... půjdeme do ní statečně. Nebudeme lehkým soupeřem. Jen v tom případě, kdyby nás spojenci opustili, nepovedeme náš národ na jatka. Nechceme národ vyvraždit. Nepůjdou-li oni, ztrácíme stát, ale musíme aspoň zachránit národ. Proto musíme ustupovat až do nejzazších důsledků." (ministr Bechyně, březen (!!!) 1938, zástupce ČSSD v politickém výboru 3. Hodžovy vlády, podle: https://www.rozhlas.cz/zaznamy/vltava/#/2018-09-29/10)

***

Před 80 lety abdikoval prezident Beneš a mnichovská zrada byla dokonána. Chtěl jsem na to téma napsat článek, jak těžké je si státnost vybojovat a jak snadné je ji ztratit a s ní potenciálně i národní existenci, ale nestíhám, tak jen stručně:

Zrada byla vždy v minulosti vnímána jako něco daleko horšího, než vražda, něco, co bolí dvojnásob. To nemusím rozvádět. Ale za zradu si zrazený může často tak trochu i sám - stejně jako my si do značné míry můžeme sami za Mnichov. Naším problémem byly – a stále jsou – bezbřehý idealismus a nedůvěra ve vlastní schopnosti.