Petice Zbyňka Prouska odeslaná Poslanecké sněmovně k systémovému vyřešení problematiky tzv. „šmejdů“

Vážený pane předsedo, vážená sněmovno,

tímto se na vás obracím v zájmu na systémovém řešení problematiky tzv. „Šmejdů“.

Problematikou tzv. Šmejdů se v rámci mého osobního přesvědčení a řady dalších mých aktivit důsledně zabývám přibližně od roku 2014. Tvrdím proto, že „Šmejdí byznys“ umocněný o mimořádný hyenismus je ve skutečnosti nedůsledně a povrchně potíraný organizovaný zločin. Ona povrchnost a nedůslednost pak vede ke stále zvyšující se latenci pachatelů i nárůstu způsobů a forem páchaných podvodů i souvisejících protiprávních činnosti, včetně nárůstu počtu jejich obětí, což ve svém důsledku způsobuje nejen četné hmotné škody přímým obětem a velké daňové úniky státu, ale také narůstající nedůvěru mezi občany, nedůvěru veřejnosti ve slušnou obchodní a podnikatelskou činnost, nedůvěru ve spotřebitelské smlouvy, nedůvěru ve spravedlivý a funkční výběr daní, nedůvěru ve vymahatelnost zákonů, nedůvěru v rovnost před zákonem, nedůvěru v instituce státu; zejména pak v policii a justici, nedůvěru v účinné a efektivní potírání zločinu – a ve finále v nedůvěru ve stát jako takový. Šmejdi a jejich organizovaný zločin v historii založený na tzv. předváděcích akcích, jehož kolébkou je Mělník, se bohužel rozmáhá a vstupuje tak do systému závažné ekonomické kriminality, a je tak čím dál, tím více anonymní a při tom čím dál, tím více rozsáhlý a škodlivý; a je opravdu nejvyšší čas situaci systémově řešit.

V tomto podání záměrně nechám stranou informace o rozsáhlé mělnické „šmejdí chobotnici“ i o tom, kam, a ke komu až vedou nitky od ní – byť by právě ony informace mohly být stěžejním zdrojem pro správné pochopení fungování a pravidel zločinu organizovaného tzv. Šmejdy, a v zájmu na systémovém řešení se budu nadále věnovat pouze vnějšímu světu „Šmejdího byznysu“, tj. rozkvětu a působnosti podvodné epidemie.

Jestliže se v souvislosti s tzv. Šmejdy dříve veřejně hovořilo o zmíněných „předváděčkách“ (které také byly nejčastějším projevem předmětné organizované trestné činnosti, mnohdy umocněným o mimořádnou brutalitu a současně byly také hlavním zdrojem „Šmejdího byznysu“ kterým protékaly miliardy Kč), pak dnes veřejně hovoříme o mnoha dalších formách a způsobech, o které se v důsledku absence účinné represe tento druh organizovaného zločinu rozrostl – tedy o šmejdech s energiemi, o šmejdech s čističi vody, o šmejdech se zdravotními službami, o šmejdech s holicími strojky a břity, o šmejdech na bázi falešných výher, na bázi falešných řemesel, o šmejdech se zázračnými matracemi, dekami či přikrývkami, o šmejdech se zdravotními potřebami, pomůckami, či léky, o realitních šmejdech, o „operátorských“ šmejdech, o „emailových“ šmejdech, atd., atd.

Téměř ve všech případech tzv. Šmejdi ke své činnosti stále častěji a bez jakýchkoliv překážek využívají veřejné sdělovací prostředky, tj. internet, tištěné noviny a časopisy, oficiální telefonní linky, ba i televizní či rozhlasové vysílání, což považuji za mimořádně nebezpečné a alarmující.

Vyjádřeno jinak – pozoruji, že organizovaný zločin tzv. Šmejdů čím dál, tím více negativně ovlivňuje život a narušuje základní lidská práva v naší zemi.

Nejaktuálnější příklad za všechny: Tzv. „VELKÁ AKCE SLEVOVÉHO KLUBU“. Ve své podstatě jde o jeden z typických příkladů z řady mnoha a mnoha způsobů páchání podvodů v naší zemi, a který jak se zdá opět uniká pozornosti státu, zejména však policii. V časopisech typu Rytmus života, TV Magazín a dalších se opakovaně objevují články cílené na osoby se zdravotním postižením. Jako střípek ze souborů organizovaných podvodů a současně výstižný příklad k dokreslení představy přikládám k tomuto podání sken jednoho z mnoha článků onoho SLEVOVÉHO KLUBU, a to „Bála jsem se amputace, ale objevila jsem antidotum!“ [časopisu Rytmus života, č. 12, vydavatelství: MAFRA Print, a.s.]. V daném příkladu podvodníci cílí na osoby s poškozeným sluchem, s poškozením nohou, s poškozením aterosklerózou. Všechny mají takřka stejný způsob a formu provedení dílčích aktů jednoho velkého podvodu. Konkrétní články mají za využití barev, obrázků a smyšlených „odborníků“ i kladných recenzí v podstatě jediný cíl, a to zmanipulovat nemocného člověka – ideálně seniora k tomu, aby si za pomocí konkrétního telefonního čísla objednal ten či onen podbízený „zázračný výrobek“. Přesto, že celý článek působí honosně, odborně a podrobně, nelze v něm krom nastíněných smyšlenek a lží dohledat nic konkrétního (natož pak pravdivého) k osobě rádo by prodejce, než jediné telefonní číslo. Vše na první pohled působí věrohodně a nevinně, vše má vyvolávat dojem, že jde o režim nabídky a poptávky, ale ve skutečnosti je opak pravdou. A tak je tomu na začátku kaskády dílčích podvodů v organizovaném zločinu Šmejdů vždy. Když v daném případě pominu morální profil vydavatelů zmíněných časopisů, a možná i jejich delikt ve smyslu ust. § 6 Občanského zákoníku (a obdobně v případě ostatních výše zmíněných sdělovacích prostředků), pak na základě své praxe tvrdím, že články presentující „VELKÉ AKCE SLEVOVÉHO KLUBU“ nejsou nic jiného, než jaké si „tiskem realizované předváděcí akce“, a současně jsou typickým příkladem vzestupu plošně organizovaných podvodů páchaných pachateli, které nesprávně a změkčeně označujeme názvem „Šmejdi“. Pro dokreslení společenské nebezpečnosti organizovaného zločinu tzv. Šmejdů, a také abych uvedený příklad dotáhl do konce, tak u zmíněných časopisových článků a tak i „VELKÝCH AKCÍ SLEVOVÉHO KLUBU“ ještě chvíli zůstanu. Tedy ten, kdo si presentovaný výrobek objedná, obdrží nefunkční šunt, za který zaplatí cenu od 1.500 Kč do 3.000 Kč/ ks. Na rozdíl od obvyklých obchodních a spotřebitelských smluv však v našem případě okamžikem zaplacení a převzetí zboží, a to ať už ve formě hotovostní platby za balík na dobírku nebo platby bankovním převodem vstupuje v účinnost pachatelem předem připravená situace, kterou ve své praxi nazývám: „Předem připravená marnost vymahatelnosti práva“. Oběť (na rozdíl od skutečného spotřebitele) od samého počátku totiž nemá sebemenší šanci výrobek prakticky reklamovat, či efektivně využít jiných práv, stejně tak jako ve finále nemá žádnou šanci domoci se svých peněz. Ze strany pachatelů je totiž vždy a vše předem připraveno tak, aby tzv. prodejce nebylo možné zjistit ani nebylo s kým jednat. Tato „připravenost“ tak pachatelům garantuje

praktickou nepostižitelnost téměř ve veškerém jednání či řízení, mimo řízení trestní, což je samo o sobě také jedním z důkazů organizovaného zločinu a současně nepříslušnosti tzv. civilnímu právu; což ostatně platí pro všechny případy ze světa „Šmejdího byznysu“, a který bohužel po několik let nenaráží na účinnou, a tak adekvátní reakci ze strany státu.

V celé problematice onoho „Šmejdího byznysu“, také lze téměř vždy dospět k položení jedné ze zásadních otázek, a to: Kde a u koho končí inkasované peníze?! (u zmíněného případu, „AKCÍ SLEVOVÉHO KLUBU“ lze takto dojít až k hypotéze, že peníze, jakož to výtěžek z trestné činnosti tečou z ČR až na Panamské ostrovy.)

Informacemi podanými v úvodu i poukazem na příklad „AKCE SLEVOVÉHO KLUBU“- jakož to jednoho z mnoha a mnoha případů rozsáhlého světa nelegálního „Šmejdího byznysu“ jsem chtěl co nejstručněji, ale přitom co nejvýstižněji vyjádřit názor, že je opravdu nutné začít problém neformálně a systémově řešit.

Situaci vnímám tak, že „Šmejdí byznys“ a v jeho důsledku narůstající nedůvěra veřejnosti ve slušnou obchodní a podnikatelskou činnost, nedůvěra ve spotřebitelské smlouvy, nedůvěra ve spravedlivý daňový řád, nedůvěra ve vymahatelnost práva, nedůvěra v instituce státu, zejména pak v policii a justici, a ve finále až nedůvěra ve stát či fungující demokracii škodí morálně, hospodářsky i politicky, a vyžaduje radikální řešení.

Proto se touto peticí jako občan České republiky obracím na Poslaneckou sněmovnu ČR s žádostí, aby mezi priority své činnosti zahrnula potřebu systémového řešení problematiky tzv. „Šmejdů“,

a k tomu navrhuji:

Aby poslanci napříč politickým spektrem přijali názor, že tzv. „Šmejdi a jejich byznys“ rozhodně nepředstavují tzv. neslušné podnikání, nepoctivý prodej, nebo nekalé obchodní praktiky, ale že jde o dlouhodobé, úmyslné, soustavné a profesionálně zosnované páchání podvodů cílených proti určitým skupinám obyvatel tuzemska i zahraničí, obvykle doprovázených mimořádnou krutostí či hyenismem, o daňové úniky a související kriminálně-trestnou činnost, která je páchána společenstvím několika skupin vysoce adaptabilních osob s organizační strukturou, s rozdělením funkcí a činností, využívající nepružnost a formalismus institucí státu, a využívající při tom vytvořené nežádoucí vazby do institucí státu, oficiálních společenských a ekonomických sfér, a to vše za účelem nelegálního luxusu zmíněných pachatelů. Tedy, že tzv. „Šmejdi a jejich byznys“ jsou organizovaným zločinem ve smyslu Trestního zákoníku a nelze jej navzdory „trestním statistikám“ jak v ČR, tak v rámci členství ČR v EÚ; včetně faktu přeplněných věznic (a úpadku morálky vůbec) účinně potírat jinak, než aplikací trestního práva.

Více jak 20 letá existence „Šmejdího byznysu“ v ČR a postupně narůstající rozsah, formy a způsoby jeho působnosti, a současně rezistence proti dosavadní obraně stran slušné a poctivé veřejnosti či dosavadním eliminačním pokusům ze strany státu jsou očividným důkazem toho, že jde o organizovaný zločin, jehož odolnost a rozsah nelze legálně překonat jinak, než v trestním řízení, a které nelze nikterak nahrazovat ani zastupovat. Tedy zcela mimo jalová, a při tom pro oběti často zatěžující, a pro stát zbytečně drahá řízení v nepříslušných občansko-právních nebo obdobných procesech, či v rámci plytké činnosti ČOI, a to v duchu lidových rčení: „boj s větrnými mlýny“ nebo „vlk se nažral, a koza zůstala celá“.

II.

Aby po akceptaci výše uvedeného byl organizovaný zločin tzv. Šmejdů, jakož to dlouhodobý a státní mocí dosud očividně neúčinně řešený celospolečenský problém co nejdříve zařazen do programu jednání Ústavně právního výboru i Výboru pro bezpečnost (a jejich podvýborů), které jsou z pohledu podatele petice silou mandátů významným a důvěryhodným garantem k ovlivnění veřejné politiky tak, aby fenomén „Šmejdi“ v krátké době přestal být žalostnou tradicí České republiky, přestal způsobovat hmotné škody lidem i státu, přestal decimovat důvěru veřejnosti ve slušnou obchodní a podnikatelskou činnost, ve spotřebitelské smlouvy, ve spravedlivý a funkční výběr daní, důvěru ve vymahatelnost zákonů, důvěru v rovnost před zákonem, důvěru v policii a justici, důvěru v politiky, důvěru ve stát a jeho politické zřízení, a aby přestal čím dál, tím více celkově negativně ovlivňovat život a narušovat základní lidská práva v naší zemi, a také nepoškozoval jméno ČR v zahraničí.

Jsem přesvědčen, že k očekávanému úspěchu není nutno přijímat nové normy, ale efektivně využívat normy stávající, iniciovat vládu, iniciovat moc soudní-včetně očividně invalidní instituce státního zastupitelství, a to vše v orientaci na podporu veřejného zájmu a na řešení problémů ve prospěch slušné a poctivé veřejnosti.

V případě potřeby jsem připraven k jakékoli občanské pomoci, či spolupráci.

Zbyněk Prousek

občan České republiky

předseda Spolku věřitelů a přátel práva, z.s.