Petr Brandtner: Působení některých pravoslavných církví na území Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

26.02.2020 21:40

Život církví na našem území nebývá nejčastěji mediálně sledovaným tématem. Přesto jsme už i zde na PL.cz několikrát věnovali pozornost vývoji v prostředí pravoslavné církve působící na našem území.

Petr Brandtner: Působení některých pravoslavných církví na území Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku
Foto: Pravoslavná církev v českých zemích
Popisek: Pražská pravoslavná eparchie v Tachově, ilustrační foto
reklama

Dnes přinášíme jakousi “situační zprávu” a k tomu dokument, dopis jednoho z nejvyšších představitelů pravoslavné církve. Určitě to bude zajímavý material pro každého, koho tato problematika zajímá.

Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku je jednou z nejmladších církví v pravoslavném svete. Bezprostředně po nabytí samostatnosti tato církev získala kanonicky rovnoprávné vztahy se všemi místními autokefálními pravoslavnými sesterskými církvemi. Tyto rovnoprávné vztahy již tvoří neoddelitelnou tradici a podstatu vnímání naší místní církve. Tato tradice se však v poslední dobe stále častejí stává v médiích objektem zámerne zkreslených interpretací s marne utajovaným cílem, kterým je za každou cenu zdůvodnit jisté, rádoby nekanonické kroky, a to i přes to, že Posvátný synod naší církve na svém mimořádném zasedaní dne 17. prosince roku 2019 v této věci již vyjádřil své stanovisko.

V přijatém Usnesení Posvátného synodu bylo vyjádřeno kanonické vymezení vůči organizaci s názvem „Posvátný patriarší stavropigiální monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice, z. s.“, zapsané jako necírkevní právnická osoba (občanský spolek) v České republice pod identifikačním číslem 08502374. V čele tohoto zapsaného spolku stojí metropolita ekumenického patriarchátu Arsenios (Kardamakis). Posvátný synod naší pravoslavné církve přitom jednoznačně stanovil, že založení klášterů a farností jiných autokefalních místních pravoslavných církví a jejich činnost na kanonickém území českých zemí a Slovenska bez jeho předbežného souhlasu nejsou přípustné.

Na území Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, krome výše zmínené organizace, jejíž založení a činnost Posvátný synod prohlásil za nekanonické, působí v současnosti  Podvoří ruské pravoslavné církve v Karlovych Varech. Toto podvoří bylo zřízeno před více než 40 lety na žádost nejvyššího hierarchy autokefální Českoslovenké pravoslavné církve (podvoří se zřízovalo v dobách, kdy ještě existovalo Československo, proto se tehdy naše církev jmenovala Československá pravoslavná církev) Blaženého metropolity Doroteje a Posvátného synodu této církve. Zřízení podvoří podporovali také všichni naši další církevní hierarchové. Pokud jde o Ruskou pravoslavnou církev, tam podle vzniklé tradice a na základe principu vzajemnosti a rovnosti bylo v Moskvě již více než před dvaceti lety zřízeno podvoří Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Při moskevském patriarším stolci mají podobná podvoří zřízeny také nekteré další místní pravoslavné církve. Obecne řečeno, podobná podvoří nejsou novým jevem – jejich analogie existovaly již před revolucí v Rusku a mezi ně patřilo kdysi i podvoří ekumenického patriarchátu.

Podvoří ruské pravoslavné církve v Karlových Varech bylo zřízeno v roce 1979 na přaní tehdejší hlavy naší církve a našeho Posvátného synodu, ale samotné dejiny přítomnosti ruské pravoslavné církve v naši zemi začinají přinejmenším již v 19. století. Práve v této dobe v lázeňských mestech na západu soudobých západních Čech byly za peníze ruských pravoslavných veřících postaveny tři chrámy pro pravoslavné křesťany jako znak vdečnosti za uzdravení díky českým minerálním vodám. Pastýřská a charitativní činnost duchovních ruské pravoslavné církve, kteří v techto chrámech sloužili, napomáhala návratu Čechů do svatého pravoslaví, a také podporovala panslovanské hnutí, které sehrálo tak důležitou roli v získání státní suverenity a vzniku Československa v roce 1918.

Tradice dobrých vztahů pravoslavných Čechů a ruské pravoslavné církve mají proto dlouhodobý vývoj a samotné tyto vztahy mají základní význam pro věhlas českého pravoslaví. Ve stejné tradici se také promítá samotná existence autokefální československé círvkve, která získala samostatnost od ruské pravoslavné církve. Podpora a rozvoj vztahů mezi našemi církvemi - v duchu vzájemnosti a rovnoprávnosti – jsou stále smyslem a důležitou součástí každodenní činnosti podvoří ruské pravoslavné církve v Karlových Varech.

V čem spočívá rozdíl mezi podvořím ruské pravoslavné církve v Karlových Varech a občanským spolkem „Posvátný patriarší stavropigiální monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice, z. s.“ ?           

Tento rozdíl je velmi podstatný a obsáhlý. Spočívá v kanoničnosti, v duchu a v cílech.

Kanoničnost se v v daném případě určuje především na základe vzájemného  souhlasu naší církve a jiné místní pravoslavné církve. což se pak projevuje v kanonické forme, tj.v ustanoveních Posvátného synodu naši církve. Ruské pravoslavné podvoří je z tohoto pohledu tedy absolutne kanonické. Opakem je od samého počátku zřízení konstantinopolským patriarchátem skandálního občanského spolku v českých zemích a to bez takovéhoto souhlasu neboť tento spolek byl zřízen tajně, bez jakéhokoliv souhlasu pravoslavné hierarchie pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku ale i bez souhlasu či vědomí nás, pravoslavných veřících.

Podvoří ruské pravoslavné církve v Karlových Varech je církevním subjektem, zaregistrovaném v souladu se Zákonem o církvích a náboženských společnostech České republiky a jedná přesne v jeho duchu a dle jeho ustanovení na rozdíl od zapsaného občanského spolku ekumenického patriarchátu, který navzdory svému zjevnému církevnímu původu a cílům – takovou registraci nemá. V tomto případě se tedy nejedná o církevní subjekt ale oficiálne se jedná o spolek občanský, lépe řečeno světský.

Cílem existence podvoří ruské pravoslavné církve v Karlových Varech vždy byl a zůstává rozvoj dobrých vzájemných vztahů s naší místní pravoslavnou írkví s nemennou úctou k jejímu autokefálnímu statutu. Podvoří nikdy nepodnikalo žádné kroky k zřízení paralelní jurisdikce na kanonickém území českých zemí protože to popírá smysl i cíle existence autokefálity, jejího statutu i svatých kánonů na rozdíl od výše zmíneného občanského spolku ekumenického patriarchátu – který je v souladu se svým statutem – zameřen práve na zřízení v českých zemích vlastní paralelní struktury. Takovéto chování jakoby se nečinilo na území samostatné autokefákmí církve , ale v nejaké nekpořtené zemi, kde neexistuje vlastní autokefální pravoslavná církev ale jakoby se činilo na území, které je považováno za “barbarskou zemi”, tedy území, které potřebuje buď evangelizaci, nebo kazatele pravoslaví.

Situace je ve skutečnosti jednoduchá ale současně i tragická. Musíme si uvědomit, že:

Za prvé, už více než polovinu století máme vlastní plnohodnotnou autokefální místní pravoslavnou církev, která je uznávána po celém světě.

Za druhé, v udělení autokefality nám pomohla  ruská pravoslavná církev, která má doposud – na základě naši vlastní žádost a s naším vlastním souhlasem – v Karlovych Varech své zastoupení, svůj chrám se svým podvořím.

Za třetí, konstantinopolský patriarchát na našem kanonickém území, od nás tajně, prostřednictvím pověřených osob, které nás přivádějjí do rozpaků, vytvořil strukturu, jejímž cílem je pohřbít naši autokefálii.

Řekněte sami, v tomto nehorázném případě působení jiné církve na našem kanonickém území, na čí straně budou stát sympatie Čechů?

Dopis pravoslavného metropolity Apostolose

Vysokopřeosvícený metropolito pražský, v Duchu svatém milovaný bratře a náš liturgický společníku Michale, milost ať je s Vámi a pokoj od Pána Boha.

S údivem a hlubokou lítostí jsme se z přicházejících zpráv dozvěděli o nepřátelském a nekanonickém postoji vaší vysokopřeosvícenosti, kterým zjevně povzbuzujete a podněcujete opozici a boj proti přijatému kanonickému rozhodnutí vysokopřeosvíceného metropolity olomouckého a brněnského Symeona, kterým předává komplex budov ve městě Vilémov v jeho eparchii, aby na tomto místě zřídil patriarchátní a stavropigijní klášter. Snažíte se zmarnit uskutečnění tohoto požehnaného rozhodnutí naší matky církve konstantinopolské, jíž jste byli pokřtění v pravoslaví a která vám dala tomos o autokefalitě.

Obdrželi jsme i dříve zprávy ohledně vašeho postoje, který vůbec nepřísluší hierarchovi jedné, svaté  a apoštolské církve, jejímž pečovatelem a vůdcem je arcibiskup Konstantinopole – Nového Říma a ekumenický patriarcha, ustanovený posvátnými kánony jako první, který v průběhu staletí bral pod ochranná křídla ekumenického patriarchátu obyvatele nejen thrácké, pontské a asijské oblasti, ale i ty mimo jeho hranice z dalších pravoslavných církví “v cizích (doslova brarbarských) zemích”, v jediném sjednoceném a neoddělitelném církevním celku a tak se stal bezpečným garantem jednoty a víry.

K této sjednocující funkci velké církve konstantinopolské  patří institut, nebo lépe řečeno posvátný zvyk patriarchátních stavropigií, která jsou dokládána ve svědomí a praxi církve “od nepaměti a dodnes” (G.Rallis - M.Potlis, Ústava II, 41). Patriarcha, milovaný bratře, “skoro po celém světě zřizuje a dává stavropigie” (G.Rallis - M.Potlis, Ústava II, 535), anebo jak očividně kodifikuje Úvod k zákonu: “nejvyššímu přestaviteli Konstantinopole náleží udělovat stavropigie i farnostem jiných stolců, kde nebyl ještě vysvěcen chrám”(tit. III, 10).

Jak nám písemně i při osobním setkání oznámil vysokopřeosvícený bratr metropolita rakouský a exarcha Maďarska a střední Evropy Arsenios, vaše nepřátelské a vzpurné chování, jež nepřísluší vaší hierarchické hodnosti způsobuje nenávratnou škodu v duších a svědomí zbožných českých a slovenských pravoslavných věřících, jimž byla způsobena újma skrze ďábelské pomluvy a jednání. Upozorňujeme proto v hlubokém smutku vaši vysokopřeosvícenost, abyste se zdržel tohoto způsobu chování,činnosti a šíření klamných zpráv a nepodložených obvinění proti matce církvi a proti metropolitovi  olomouckému a brněnskému Symeónovi, které diskreditují tak či onak naši dceru církev v Českých zemích a na Slovensku. Prohlašujeme, že pokud budete v této své zhoubné taktice pokračovat, matka církev přísně zakročí.

V hluboké naději, že vaše vysokopřeosvícenost přestane otřásat ustanoveným církevním řádem a bude ctít její hierarchii, Vám udělujeme své požehnání patriarchy.

Milost Boží a jeho nekonečné milosrdenství ať zůstávají s Vaší vysokopřeosvíceností.

Dne 11. ledna 2020
v nepřítomnosti jeho všesvátosti
Jeho správce
Apostolos, metropolita města Derkoi

Petr Brandtner

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Richard Seemann: Rakousko slaví státní svátek virtuálně

21:39 Richard Seemann: Rakousko slaví státní svátek virtuálně

Státní svátek Rakouska, který připadá na 26. říjen uvítal v jeho předvečer spolkový kancléř Sebastia…