O čem ta reportáž byla? Před devatenácti lety (2002) tehdejší Fond národního majetku prodal státní podnik Chemické závody Juraja Dimitrova, mezitím přejmenovaný na Istrochem, Agrofertu, který z něj roku 2006 učinil součást podniku Duslo.
Připomeňme z historie, že chemička se v těchto místech objevila už v roce 1873, původně jako součást mezinárodního podniku Alfred Nobel & Co. Odtud pochází zlidovělý název pro tuto továrnu – „dynamitka“. Výroba výbušnin však byla odčleněná do samostatného podniku, který potom A. Babiš prodal společnosti Explosia Semtín, která roku 2009 výrobu průmyslových trhavin v Bratislavě úplně zrušila. Dnes se zde vyrábějí především gumárenské chemikálie.
Samotným předmětem reportáže však bylo něco jiného. Po bezmála dvaceti letech se rozjela další tzv. kauza, jednak díky aktivní účasti dnešního ministra slovenské vlády Jána Budaje, a samozřejmě díky velice ochotné spolupráci Reportérů ČT, kteří používají Agrofert a Andreje Babiše jako oblíbený terč. Připomeňme, že od r. 2017 do letošního března proběhlo celkem 165 dílů pořadu Reportéři ČT (v celkové stopáži 106 hodin), ve kterých bylo celkem 42 reportáží o Agrofertu (celkem víc než 11 hodin), tedy zhruba ve čtvrtině odvysílaných dílů se věnovali záležitostem kolem této firmy a jejího zakladatele A.Babiše (25 pořadů, stopáž celkem tři a půl hodiny). To patrně nebude náhoda. Na první pohled by to šlo nazvat mediální šikanou. Už i při vědomí, že do roku 2014, než Babiš vstoupil do aktivní politiky, si jej ČT víceméně ani nevšimla. Odkud nyní asi čerpá inspiraci, neřku-li pokyny, změnit postoj?
Nicméně zpět k reportáži. Jejím meritem jsou ekologicky závadné zátěže v areálu Istrochemu a spor o to, komu patří povinnost je zlikvidovat – zda státu, nebo vlastníkovi. Podání Reportérů ČT de facto lícovalo s prohlášením Jána Budaje, který se jakékoli odpovědnosti v tomto smyslu zříká. Přitom pořad jako pozapomněl připomenout, že již v roce 2016 příslušný okresní úřad rozhodl, že za starou envirozátěž pod areálem Dimitrovky neodpovídá vlastník. Povinnost odstranění zátěží je na státu, který již několik let přes urgence AGF nekoná.
Reportéři ČT se snaží divákovi vsugerovat, že Babiš koupil areál Istrochemu za nějakých dramaticky výhodných podmínek. Srovnává přitom dnešní ceny stavebních pozemků a opomíjí ceny průmyslově zatížených pozemků v roce 2003. To je jako srovnávat ojetý trabant z dob NDR s mercedesem, který právě vyjel z linky.
Reportáž s pobouřením konstatuje, že před 10 lety Agrofert nechal vypracovat geologický průzkum. Chtěl totiž zjistit, za jakých okolností by se na pozemcích mohly začít stavět bytové domy. Reportáž tvrdila, že výsledek průzkumu Agrofert před veřejností tají. Není to pravda. Ke zprávě měly po celý ten čas přístup orgány veřejné správy, včetně Ministerstva životního prostředí. Kromě toho firma opakovaně urgovala u orgánů k tomu příslušných, aby problém s kontaminovanou vodou (je to ona „Smradlavka“ z názvu reportáže) řešila. Marně.
Je to vlastně zcela vzorový příběh. Původní areály továren, které dosloužily svému účelu, je nezbytné zbavit historické, často víc než stoleté zátěže zejména chemických látek, které pronikly do podloží. Vzdáleně podobný problém se řešil v pražské ČKD – Lokomotivka už počátkem milénia. Také tam tehdy šlo o sanaci neobvykle velké a letité ekozátěže pod privatizovaným areálem (kde měly v budoucnu vyrůst bytové domy a hokejový stadion). Tehdy šly náklady na sanaci areálu za státem, zejména prostřednictvím Fondu národního majetku. Logicky: aby někdo privatizoval stopadesáti lety užívání zatížený průmyslový pozemek, musel by mu na to stát de facto připlatit, protože se při sanaci jedná o tak vysoké částky, že by se areál stal neprodejným.
Nemohu se však zbavit dojmu, že příběh bratislavského Istrochemu má ještě jeden, a to politický rozměr. Věcně tu není o čem mluvit, a tudíž je třeba vyrobit story, kde dopředu označíme kladného a záporného hrdinu. Tím kladným je dnešní ministr Ján Budaj (připomeňme, že je to týž Budaj, známý z bratislavského listopadu 1989, později viněný ze spolupráce s komunistickou StB a na řadu let vypuzený mimo veřejnou sféru), který se hrdinně postavil tomu zápornému, a to je Andrej Babiš a Agrofert.
Vždyť pohleďte, čeho strašného se tu dopustil: před dvěma dekádami koupil zanedbaný areál chemičky na Novém Městě, čímž otevřel dveře možnosti, aby areál ožil, ať už jako výrobní, nebo bytový. (Kdo jel někdy tou dobou skrz Vysočany, viděl někdejší hrdé, poté vybydlené a plevelem zarostlé sídlo ČKD, může si představit, jak také lze s obdobným majetkem naložit). Slovenský stát nesplnil svou povinnost zasanovat ekozátěž a slovenský ministr to teď chce na vlastníkovi. To je stejné, jako kdybyste na počátku zápasu hráli fotbal a ve druhé půli bez varování přešli na gorodky. Je to celé až po okraj plné politiky.
Budaj se chce blýsknout zásluhami před svými a Česká televize zfabrikovat další Babišovu vinu. Důvod je zřejmý: za pár měsíců jsou volby. Proto se hodí dvacet let stará událost, opentlená spoustou nepravd nebo polopravd, dohadů, nepodložených tvrzení atd. Z hlediska zákona tak ČT zcela jednoznačně porušuje svou povinnost nestrannosti a nezaujatosti informování, což je (právě i z dikce zákona) jediný způsob, jak umožnit veřejnosti učinit si na věci vlastní, nikoli vnucený názor.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
