Připravuje tak plán, jak již tak lehce dostupná eura učinit ještě dostupnějšími. Cynik by asi řekl, jak učinit dluhopisy a fyzická aktiva ještě dražšími, vládní zadlužování ještě výhodnějším, euro ještě slabším atp. V každém případě, pokud tak ECB chce učinit, díky nastolenému cílování inflace ji v tom nic vlastně bránit nemůže. Inflace se v červenci totiž opět sesunula, tentokrát na rovné jedno procento, zatímco ta jádrová (která začínala dvojkou naposledy před 17 lety) ještě o něco níž 0,9 %. Samozřejmě neznamená to, že všude v eurozóně je inflace stejně nízká, nebo že ceny všeho rostou jen takto symbolicky. Meziroční inflace se v celé měnové unii solidně liší. Zatímco v Portugalsku je záporná (-0,7 %), na Slovensku je téměř o čtyři procentní body vyšší (3 %).

Stejně tak, když se podíváme na vývoj jednotlivých částí spotřebitelského koše, i tam přetrvávají velké rozdíly. Takže zatímco centrální bankéři mohou rozprávět o nízké inflaci nebo protiinflačních rizicích, například ceny bydlení svižně ve většině zemí narůstají.