V životě to bývá tak, že některé problémy vyvolávají hodně emocí, nicméně nejsou vlastně příliš významné, zatímco jiné kritické problémy unikají pozornosti. I v osobních životech to občas vede k chybě, kdy věnujeme hodně energie bezvýznamnému namísto významného. V životech národů se to děje velmi často a velmi často to vede k neúspěchu mnoha reformních snah.

Takovým typickým emotivním bezvýznamným problémem jsou náklady státní byrokracie. Je lidsky pochopitelné, že nás štve, když vidíme sedm úředníků na práci, kterou by zvládl jeden (což zpravidla neznamená, že se flákají, ale že postupy jsou zbytečně složité), a okázalé hýření státní správy v době chudnoucí populace.