Když lidé pravicového smýšlení dají přednost korporátním ziskům před lidmi, nepředstavuje to pro ně žádný velký morální problém. Jejich ideologické stanovisko sice velí upřednostňovat svobodu (toho se v té chvíli musí vzdát), jiné prvky jejich pohledu na svět ovšem pokládají zisk za měřítko dobra. Je tedy v pořádku nadřadit zisk téměř čemukoliv jinému.

Když lidé levicového smýšlení dají přednost korporátním ziskům před lidmi, vytváří to daleko větší zmatek v hlavách. Což je někdy dobře, protože to může vést k novému zamýšlení a hlubšímu pochopení. Ale někdy je z toho jenom ten zmatek a nic než zmatek. Třeba u Václava Bělohradského. V rozhovoru pro Primu (ZDE) opakuje fráze o právech menšin prosazovaných korporáty, k tomu přidává korporátní zelenou agendu, a pak s lítostí konstatuje, že ve válce tříd vyhráli bohatí nad chudými (mimo jiné díky Václavu Bělohradskému – což ovšem nedodává).