Zvláště zajímavá situace nastává tam, kde mladý člověk dostává určitou informaci na ideových školeních (zpravidla, že před listopadem 89 tu panoval temný stalinismus) a něco úplně jiného mu říkají rodiče (zpravidla, že se jim žilo lépe než dnes). Proč svým rodičům nevěří osobní zkušenost? Dalo by se pochopit, že mladí nevěří starým, když dojde na počítače nebo třeba sexuální morálku. Je normální, že dětem připadají jejich rodiče trochu zastaralí. Ale proč jim nevěří ani tak banální věc, jako jak se jim cestovalo nebo nakupovalo v roce 1987?

Protože to není žádná „obyčejná zkušenost“! Je to něco, co rozhoduje o tom, jestli jste správný pokrokový mladý člověk. Co rozhoduje o tom, jestli budete patřit mezi lepší lidi, jestli vás vezmou na letní stáž nebo zda postoupíte do dalšího kola výběrového řízení. Jak na vás budou pohlížet lidé, kteří rozhodnou o vaší kariéře.

Zkusme si představit, že by otázka zněla jinak. Jsou rodiče schopni posoudit, jak se jim žilo v roce 1987? Funguje jim paměť? Lžou svým dětem? Potom by naprostá většina mladých lidí souhlasila, že vyprávění rodičů je věrohodné.