„Nečekal bych, že bude nutné 30 let po sametu hájit kapitalismus,“ napsal Josef Provazník, spisovatel, aktivista Trikolory a mnoho dalšího. V té větě a diskuzi pod ní je dobře vidět to překvapení. Celá generace zjišťuje, že teoretický model liberální ekonomie je chybný, a to nejen v jednotlivostech, ale už od svého svého základního konceptu. Někteří mají odvahu si to přiznat, jiní ne. Napětí narůstá.

Ta diskuze ještě probíhat bude dlouho. A chci připomenout jednu naprosto zásadní skutečnost, která v hodně učebnicích ekonomie a sociálních dějin a které naprosto zásadní roli, pro pochopení toho, co se dělo.

Najdete to pod pojmy jako „30 skvělých let“ nebo „30 úžasných let“ a jiné, ale to není tak důležité. Jde o období mezi roky 1950 a 1980 (někdy uvádí 1955 a 1985). Západoevropské ekonomiky byly založeny soukromém podnikání, ovšem s masivními státními zásahy. Některé největší podniky byly státní, na řízení všech větších podniků se podílely rady zaměstnanců, národní vlády vykonávaly aktivní hospodářskou politiku, preferovaly určitá odvětví a chránily domácí firmy. To bylo provázeno masivními sociálními výdaji. Inflace byla poměrně vysoká, takže permanentně docházelo k určitému znehodnocování úspor. V každé západoevropské zemi to mělo trochu jinou podobu, ale základní trend byl takovýto.

Podle ekonomické teorie to nemělo fungovat. Jenže ono to fungovalo! Západoevropské státy nejen, že ekonomicky nezhroutily, ale prožívaly hospodářský zázrak. Ekonomiky rostly, rostla životní úroveň všech vrstev obyvatel, chudoba fakticky zmizela, státní finance byly stabilní.