Bývalo to tak, že lidé měli určité zájmy. Z těch zájmů vyplývaly jejich názory, a z těch názorů politické přesvědčení. Kdo pracoval rukama, ten potřeboval vyšší minimální mzdu, a od toho vedla cesta někam k sociální demokracii. Kdo seděl v managementu, ten potřeboval snižovat náklady na pracovní sílu, a z toho vyplývala podpora pravicově konzervativních stran. Samozřejmě si to málokdo připouštěl. Většina lidí tvrdila, že je to otázka mravního přesvědčení. Ale vztah mezi sociálním postavením a podporou určitého politického směru byl jasně viditelný. Ano, občas nějaký továrník podporoval sociální demokracii a nějaký dělník podporoval konzervativce, ale takové případy byly vzácné.