Masaryk tehdy s využitím praktické politické metodiky vyjádřil svůj názor, že by se měly početně menší, avšak společnými kulturními či jazykovými kořeny spjaté národy podporovat, propojovat ve svých úsilích o svébytnost, a to zejména na pozadí velkopanského a všepohlcujícího němectví.

Na totéž téma, o více než deset dříve, upozornil v souboru úvah Problém malého národa. Text pochází z roku 1905, ale budete možná překvapeni, jak mnoho živých a aktuálních myšlenek v něm najdete i dnes. To je též důvod, proč si tuto knihu, jednu z klíčových pro Masarykův myšlenkový vývoj, v několika podstatných ukázkách znovu připomenout.

Obsah pojmu národa

Problém malého národa je problém národa českého. Jde předně o lásku k vlasti. Zdálo by se, že se o tom nemusí mluvit, že je to všeobecně známo. Ale pravidelně to, o čem se nejvíc mluví, vyžaduje největšího rozboru.

Když Kollár mluvil o lásce k vlasti, nemyslil na vlast ve smyslu půdy; hledal vlast v národnosti, ne v půdě. Ale když čteme Bezruče, cítíme půdu, cítíme z jeho básní Slezsko. Vezměte si Nerudu, jeho Malostranské povídky. V nich žije Neruda jen Malé Straně, jen jejím lidem, a proto jsou tak určité a lidsky krásné. Nezapomíná českého celku, ale jde k němu ze svého malostranského koutku. Při lásce k vlasti se myslilo dříve více na půdu. Ale národ, který se vyvíjí, mění své pojmy; a tak i u nás pojem vlasti a pojem národa se měnil a rozšiřoval. Uvědomili jsme si, co je obsah pojmu národa.

Půda je jenom jeden prvek při pojmu vlasti a národa. Druhý je jazyk, zejména jazyk mluvený. Národnost pojímáme obyčejně jazykově, a prakticky právem. Ale vedle jazyka jsou i jiné důležité prvky. Neboť národ politicky samostatný nemá jistě příčiny přemýšlet o zachování jazyka, národ takový cítí se národem více politicky než jazykově, například Angličané. Národnost pro něho znamená politiku vnitřní i vnější a starosti hospodářské i sociální. My Čechové však cítíme politicky méně, pro nás je národ osobností mravní.