Z Neffova díla literárního si asi mnozí vzpomenou na pentalogii počínající svazkem Sňatky z rozumu, historické romány Královny nemají nohy či Prsten Borgiů, ti zasvěcenější si vybaví jistě I sarkastický skvost, mapující malou duši služného člověka (Trampoty pana Humbla), a další desítky děl. Neffův Antigorgias z této řady vyčnívá nejen žánrem – jde o esejistický slovník pojmů a osobností dějin světové filosofie, ale i významem vzdělávacím. Je to podivuhodný soubor úvah o myšlení, jehož četba je unikátním intelektuálním dobrodružstvím. Jistěže s autorem nemusíte vždy a do puntíku souhlasit, ale pokaždé vás přiměje k přemýšlení, a to samo je zásluha nejvyšší hodnoty.

Sám autor uvodil knihu tímto mottem z Gorgia Leontýnského: “Není nic. Je-li přece něco, člověk to nemůže poznat. Lze-li to přece poznat, nelze to bližnímu sdělit a vysvětlit.”. A v předmluvě k 2. vydání zase píše: “Co to znamená porozumět problematice kterékoli veliké filosofické otázky? Proniknout do vší její hlubiny? Ale jak hluboká je ta hlubina, když dno, jehož se snad dotkneš, je jen před stupeň ke dnům dalším a dalším? Nejsou-li myšlenky všech filosofů, i těch největších, jen dohady – dohady ctihodné a moudré nebo duchaplné, ale o to nic méně dohady – a jejich odpovědi na otázky opět jen otázky svatě naivního tázajícího se dítěte? A neni-li vůbec největší slávou i kletbou člověkavou, že jediný ze všech živých tvorů dovede klást otázky a že dovede žasnout nad hroznou krásou a nezbadatelností všeho, co jest?”

Mám za to, že k tomu není, co dodat. Jen pozvání do Neffovy knihy. Ale pozor: Vstupujete na vlastní nebezpečí. Po jejím přečtení se vám může mnoho věci jevit jinak, než před ním. Možná přesněji, možná bolestněji. Je to jen na vás. Jako ostatně vždycky.

DETERMINISMUS A INDETERMINISMUS.

Ve válce bývá, jak všichni vědí, nouze o tabák. Silnému kuřákovi je zle: úřední příděly mu nestačí, a proto musí cigarety kupovat na černém trhu. Čím déle válka trvá, tím vyšší jsou ceny. Kuřák obětuje dobrou polovinu svých příjmů, prodává šaty, knihy, zadlužuje se, jí suché brambory, jen aby měl na tabák; obíhá kavárny, žebrá u pikolíků, ponižuje se, proklíná svou vášeň, ale nic naplat – musí. Stane se obětí ničemných a cynických vydřiduchů, podlézá darebákům, jimiž pohrdá, přísahá si, že až cena cigarety dosáhne dvaceti korun, přestane kouřit; a hle, cigareta už stojí třicet korun a náš nešťastník kouří dál. Je k tomu determinován (z latinského determinare = určiti). Tak tomu bývá u převážné většiny kuřáků. Vím však o jednom případu (pouze o jednom), kdy silný kuřák svou touhu potlačil. Trpěl, onemocněl z toho, vyléčil se, odvykl si.

Člověk nezmatený filosofií označí zajisté prvního kuřáka, který se nedovedl zbavit své vášně, j ako otroka, kdežto druhý kuřák, který to dovedl, mu bude vzácným, výjimečným, ale nicméně existujícím typem člověka svobodného. Ustálená rčení svědčí o běžnosti tohoto názoru: říká se, že někdo se osvobodil od své vášně, setřásl okovy svých náruživostí, ubránil se pokušení a podobně. Každý člověk filosofií nezatížený je totiž indeterminista: je přesvědčen, že jedná-li tak či onak, mohl by jednat také jinak; že vstává-li ráno v sedm hodin, mohl by, kdyby mu napadlo, vstát také v pět; že záleží jen na něm, na jeho osobním rozhodnutí, aby k svým nápadům, přáním, touhám, žádostem řekl „ano” nebo „ne” a aby je převedl nebo nepřevedl v čin. Souhlasně s tímto názorem jednáme a mluvíme. Odsuzujeme muže, který bije svou ženu, protože míníme, že je pánem svých činů a že záleží jen na něm, na jeho osobním rozhodnutí, aby svou ženu nebil. Tak soudí i indeterminističtí filosofové, např. Aristoteles, většina scholastiků, Descartes, James, Driesch, do jisté míry i Platón a Kant. Naproti tomu stoikové, Spinoza, Leibniz, angličtí empirici, Schopenhauer a většina myslitelů soudobých jsou deterministé. Naše jednání, praví tito myslitelé, je závislé na naší výchově, okolí, tradici, věku, pohlaví, zdraví a na naší organizaci vnitřní. Každý tvůj čin je článek v řetězci příčin, a je tudíž podřízen příčinnosti. Svobodný čin, který by nebyl ničím motivován, je nemyslitelný. Vyšší inteligence, která by znala všechny vnější a vnitřní vlivy, určující člověkovo jednání, dovedla by předpovědět každý jeho čin stejně přesně, jako astronomové předpovídají zatmění slunce. Kuřák, který ve válce přestal kouřit, je stejně málo svoboden jako ten, který kouřit nepřestal; jeho šetrnost, pohodlnost, sebeláska atd. u něho nabyla převahy nad jeho touhou po cigaretě – u prvního kuřáka tomu bylo naopak. Toť celý rozdíl.