Veřejnost jej však zná především jako autora několika desítek odborných i beletristických knih, přičemž dodejme, že se jedná o jednoho z nejlépe prodávaných autorů současnosti. Své konkurenty a kritiky tím úspěchem samozřejmě často popouzí, jednak svou adorací středověku, názorem, že naše současnost je prakticky totožná s pádem starověkého Říma, zdůrazňováním významu habsburské monarchie pro stabilitu ve střední Evropě, a také svými představami o cyklickém a fázovém vývoji kultur. Obzvláště pikantní je výtka, že prý se „nezdráhá vystupovat jako historik s oprávněním vyjadřovat se kvalifikovaně k dění v současném světě.“ Na to lze dodat jediné: což už přestalo platit proslulé Ciceronovo „Historia magistra vitae“?

Nejnovější kniha Vlastimila Vondrušky nese titul Epištoly o elitách a lidu a je volným pokračováním úspěšné předchůdkyně Breviář pozitivní anarchie. Je to soubor úvah, tu odborně podložených a pracujícících s přesnou terminologií, historickou či sociologickou, jinde stručných glos k aktuálnímu dění na poli systému, jemuž říkáme demokracie, a který je složen jak z vládnoucích elit, tak z ovládaného lidu, ale i mnoha dalších aktivních činitelů, například médií. Kniha je to nejen mimořádná svým záběrem, ale i přehledností a čtivostí. A protože jde právě o dva spojené, ale kompozičně mírně odlišné celky, a především prostě proto, že to stojí za to, věnujeme knize nejen dnešní, ale i příští díl našeho cyklu. Dnes tedy eseje, příště glosy – o elitách a lidu.

ÚVOD

Místo úvodu krátké objasnění, co titul knihy znamená, abych se vyhnul kritikům, kteří obvykle vědí nejlépe, co vlastně chtěl autor názvem díla vyjádřit a jak to myslel.

Epištola – literární sdělení, které formou dopisu pojednávalo o obecných či konkrétních věroučných, liturgických, morálních či filozofických otázkách života křesťanů. Podnětem k sepsání takového listu bývaly obvykle autorovy osobní zkušenosti či pochybnosti o správnosti konání církevní obce, jíž svůj dopis adresoval.

Elita – úzká skupina lidí, která díky svému mocenskému postavení určuje běh života lidu, svým vzděláním mu přináší nové poznání světa a díky talentu ho baví a těší. Za to požívá jisté úcty a lid ji živí svou prací.