Pochod institucemi, neboli pomalá infiltrace státu novými idejemi, jak ji předestřel ve třicátých letech neblaze proslulý Antonio Gramsci - italský komunista, zklamaný ze Sovětského svazu, odklánějícího se od pravého marxismu - se u nás rychle blíží do finiše.
Takzvaná práva menšin, jako jeden z mnoha nástrojů kulturního boje (v němž jde o něco úplně jiného než menšiny), jsou ve všech ohledech vyvyšována s drastickou důsledností. To vše samozřejmě za horlivé podpory současné „pokrokové“ vlády, kde premiérem Sobotkou dosazení militantní kulturbolševici obsadili důležité posty.
Tvůrci nových zítřků
Revolucionáři posílili z našich daní skrze Dienstbierovo „ministerstvo pravdy a lásky“ již vytvořenou rozsáhlou síť ideových komisařů a konfidentů, složenou z tzv. „neziskovek“, která metastázuje celý státní aparát. Kdokoliv z úředníků by se odmítl podřídit rozhodnutím „revolučního výboru“ je nejprve přes své nadřízené upozorněn, aby se zařadil. Pokud to nepomůže, je zlikvidován ministerským rozhodnutím, případně ještě skandalizován v médiích.
Ani v časech nejtužší normalizace neútočili tehdejší držitelé moci na tradiční rodinu, přirozený pilíř společnosti, tak likvidačními metodami jaké ti současní praktikují dnes
Nejkovanější kulturní levičáci drží v Sobotkově vládě ministerstva práce a sociálních věcí, zahraničí, kultury - a samozřejmě školství. Právě toto ministerstvo je pro realizaci sociálně inženýrských experimentů klíčové. Není divu, že jej Sobotka svěřil Dienstbierově pravé ruce, zapálené soudružce Valachové.
Ta nelenila a ihned vystřelila na Zimní palác. Oznámila, že již od letošního září začne "velká bolševická inkluzivní revoluce“, která konečně násilně promíchá děti s "menšinami", aby se rychleji, radostněji a efektivněji multikulturně indoktrinovaly.
Když se zvedla vlna odporu odborné i rodičovské veřejnosti a proti se postavil i prezident Miloš Zeman, paní ministryně žasla: Prý vůbec nechápe, v čem je problém. Vždyť všechny kroky již byly dávno naplánovány a vlastně je na pováženou, že dávno neběží. Ona chce přece pouze promazat zadřenou multikulturní mašinu a prolomit obranu těch zpátečnických škol, které se podobným experimentům doposud úspěšně bránily.
Boj o Krásnou Lípu
Jak hodlá ministryně postupovat proti vzdorným učitelům a ředitelům základních škol, kteří neprojeví dostatečné revoluční nadšení, ukazuje nedávný případ z Krásné Lípy na Děčínsku. Tam se snaží vzdorovat, protože podobně jako na mnoha dalších školách si zde většina rodičů nepřeje, aby jejich ratolesti chodily do třídy s krajně problematickými cikánskými dětmi. Nejenže totiž nejsou absolutně schopny stačit jakémukoli smysluplnému tempu výuky, ale navíc vytvářejí gangy, které terorizují ostatní spolužáky - a často i učitele. Není divu, že se je některé školy pokoušejí alespoň izolovat do jedné třídy, aby se problém alespoň zmírnil.
Avšak konfidenti z neziskovek podali na školu udání a ministerstvo vyslalo na místo svoji inspekci, aby „vzpouru“ potlačila a školu hezky po bolševicku umravnila. A tak se také stalo. Inspekce nejprve požadovala odvolání ředitelky, neboť kontroloři s hrůzou zjistili, že leninské rovnostářství je v troskách: Ve škole vznikla nejen speciální třída pro cikánské žáky, ale také „elitní“ třídy, na jejichž zřízení se domluvila skupina rodičů, ochotných za normální patologicky nezatíženou školní výuku svých ratolestí připlatit z vlastní kapsy.
Závěr? V případě cikánských prvňáků se podle inspektorů ředitelka sice nedopustila diskriminace, složení třídy je však proti „principům inkluze“. Škola sice již od září argumentovala tím, že chce dětem naopak pomoci zvláštní péčí o problémové jedince, bojovníci za "romská práva" to ale považovali za diskriminaci. Pokus vytvořit čistě cikánskou třídu inspekce sice neprokázala, našla však jiná „zásadní pochybení“.
Valachovci narazili na kraj i město
Například se prý „prokázalo“, že se asistent pedagoga věnoval hlavně dětem z ostatních tříd, nebo že škola nezohledňovala individuální vzdělávací potřeby cikánských dětí. „Ředitelka dopustila i věci, které jsou z pohledu právního řádu naprosto nemyslitelné. Vytvořila například konkrétní třídy, kde byla účast zpoplatněna,“ řekl náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrýs. Třídu, kde byly hlavně cikánské děti, navíc vedl mladý nezkušený učitel. Kvalitu výuky pak s objektivitou sobě vlastní kritizovali i romští rodiče. „Umí dohromady počítat do pěti, číst vůbec, psací písmena taky vůbec,“ řekla ČT Miroslava Kováčová, nespokojená matka jednoho z žáků.
Zřizovateli školy, ústeckému krajskému úřadu, který - napohled paradoxně pod vedením KSČM - k „multi-kulti“ prosazované ČSSD pořád ještě nemá ten správný „valachovský“ zápal, inspekce před Velikonocemi doporučila, aby ředitelku okamžitě odvolal. Kraj to však ani přes naléhání neudělal. Otevřeně se za ředitelku naopak postavil městský úřad Krásná Lípa, který odvolání zásadně odmítá. „Na postup náměstka Andrýse budu podávat stížnost, přijde mi to neadekvátní,“ prohlásil starosta Jan Kolář.
Ministerští revolucionáři však nadále považují dění ve škole za nepřípustné. „To, co tam bylo doloženo, je naprosto nepřijatelné. Pro mě je to naprosto jednoznačné potvrzení správnosti proinkluzivních vyhlášek,“ konstatoval náměstek ministryně Stanislav Štech.
Hovory na pravici o školství
Jen stěží si lze představit něco příznačnějšího a o současné situaci v naší zemi lépe vypovídajícího: Útok bolševických falang z ministerstva ovládaného ČSSD na školu v Krásné Lípě bude díky podpoře místního zastupitelstva a rozumnému postoji kraje vedeného komunisty možná odražen. Není to poprvé, kdy se ukazuje, že právě komunální politika je pro Dienstbierovy „revoluční socialisty“ často tou největší překážkou. Kromě jiného z toho plyne, jak důležité budou podzimní krajské volby, kde každý hlas pro ČSSD znamená i podporu těchto současných brutálních tendencí. Ostatně právě o těchto tématech se bude hovořit v pondělí (4. dubna) na dalším diskusním večeru pořádaném konzervativní Akcí D.O.S.T. Ten bude tentokrát věnován právě otázce sociálních experimentů v českém školství.
Jedním z panelistů bude i významný pedagog a školský expert ODS Václav Klaus mladší, jenž se této problematice soustavně věnuje. V jednom svém březnovém blogu napsal:
Horší než za normalizace
„Ideologická indoktrinace je ukotvena v hlavních školních předpisech a zákonech. V roce 1988 jistě obsahovaly vedoucí úlohu strany, dělnické třídy a podobně. Nyní Školský zákon uvádí hned v úvodu: „Zásady a cíle vzdělávání: […] cíli jsou zejména […] pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících z evropské integrace jako základu pro soužití v národním a mezinárodním měřítku […] získání a uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje...“
Gender, rozličná „lidská práva“, boj proti xenofobii… Tyto „ústavní“ principy jsou pak široce rozpracovány v rozličných navazujících kafkovsky závazných/nezávazných dokumentech, rámcových vzdělávacích programech, maturitních okruzích, mimoškolních aktivitách, studentské „odborné“ činnosti a podobně.
Zkrátka identický stav. Identická je i míra nesvobody – tedy učitel, který podobné věci považuje za zhoubné, je může s větším či menším úspěchem ignorovat, ovšem nemůže proti nim aktivně vystupovat – to by hrozily existenční problémy.“
Prostě jsme se pěkně obloukem vrátili v ideologické indoktrinaci dětí do předlistopadových dob. Nutno říci, že nejen ve školské oblasti. Současná diktatura Evropské unie je stejně nebo ještě více nebezpečná pro náš stát i pro naše soukromé životy, než byla ta sovětská.
Nicméně ani v časech nejtužší normalizace neútočili tehdejší držitelé moci na tradiční rodinu, přirozený pilíř společnosti, tak likvidačními metodami, jaké ti současní praktikují dnes. Nejen v tomto ohledu jsme se tak posunuli mnohem dále ke „světlým zítřkům“ v hluboké noci totality, než si normalizační školitelé VUMLu, přednášející unuděným mistrům z výroby, dokázali vůbec představit.
Pokrok holt nezastavíš. Anebo se o to pokusíme?
Vyšlo na ZDE. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
