Důvodem je podle Hampla to, že lidé řešící každodenní a známé problémy nejsou vybaveni na řešení situací, k jakým dojde jednou za tisíc let. Zde si nelze nevzpomenout na Talebovu „černou labuť, tedy událost, nevídanou, náhlou, zásadní a nepředvídatelnou. Řekněme černý pátek na burze nebo náhlý válečný konflikt, který nikdo nechtěl (například první světová válka).

Postupný úpadek Evropy a její následná islamizace je ovšem dle Hampla postupný proces, jehož důsledky lze předvídat. Vždyť i na území dnešního Egypta, Sýrie, Pákistánu či Turecka byla původně jiná společenství a jiná náboženství (křesťanství, hinduismus). Islamizace není tedy něco nereálného pro toho, kdo pečlivě studuje historii.

Výčet fenoménů svědčících o úpadku Evropy udává Hampl více. Zde si je pouze vyjmenujme:

• Neschopnost bránit vlastní hranice před nelegálním vstupem imigrantů.
• Demokracie zdegenerovala v systém, kde lidé nemohou ovlivnit nejdůležitější rozhodnutí vlád – stal se z ní prázdný slogan.
• Korporace dosáhly takové moci, že vnucují všem svou vůli bez ohledu na zákony a na úkor obyvatel.
• Rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými.
• Rozpad společnosti na oddělené sociální třídy vyznávající jiné hodnoty. Zformovala se politická třída oddělená od zbytku obyvatel. V Česku „kavárna“ a „hospoda“.
• Rostoucí moc médií, ale bez jakékoliv odpovědnosti.
• Klesající úroveň vzdělání.
• Neschopnost bránit se, absence vojenského výcviku.
• Úbytek maskulinity.
• Pokles porodnosti.
• Stoupá počet dětí narozených a vychovávaných mimo úplnou rodinu.
• Nové generace jsou více a více hedonisticky zaměřené (užít si, jen ne žádné povinnosti).
• Počítačové hry se stávají drogou a internetová pornografie má negativní dopad na mužskou sexualitu.
• Stoupá procento lidí postižených všemožnými psychickými problémy.
• Rozklad pracovní morálky.
• Nárůst byrokracie.
• Neziskový sektor se proměnil z dobročinných organizací v hráče ovlivňujícího politiku (připomeňme postřeh Vladimíra Železného, že politické neziskovky mají za úkol nahradit lid, který se vzpouzí nápadům politiků).
• Ubývá technických oborů a nastává expanze pseudohumanitních oborů.
• Státy jsou zadluženy tak, že je nemožné dluhy splatit.
• Začíná být potlačována svoboda projevu.
• Nový rasismus zaměřený proti bělochům.
• Věda a kritické myšlení jsou nahrazeny propagací doktrín, které neobstojí při kritickém zkoumání - jako údajně lidskou činností způsobené globální oteplování, multikulturalismus, feministická antropologie a podobně.

Zmíněné klubko problémů navrhuje autor vyřešit hypotézou o rozhodujícím vlivu byrokracie. Ta působí nejen ve státním, ale i soukromém sektoru. Patří sem podle Hampla nejen politici a úředníci, ale i manažerská vrstva velkých korporací, politické neziskovky a finančníci.

Moderní byrokracii nazývá Hampl „novou aristokracií“ a přirovnává ji ke královským dvorům minulosti. Rozhodující jsou známosti, intriky, podlézání, vlichocení se vlivným lidem, přimknutí k převládajícím myšlenkám. To má vliv i na výběr osob patřících k nové aristokracii. Tím vysvětluje slabost a neschopnost současných elit. K těm se připojují i mladí lidé živení nadějí, že se stanou její součástí.