Muslimskému uprchlíkovi, jedenadvacetiletému Tunisanovi trvala radikalizace v Evropě pouhý jeden měsíc. Připlul na Lampedusu (italský ostrov) v září, kolem 9.října nasedl na vlak a přejel z Itálie do Francie, aby 29.10.2020 spáchal tři bestiální vraždy nožem v kostele ve francouzském letovisku Nice.

Matku tří dětí pobodal k smrti, otci dvou dětí prořízl hrdlo, starší paní uřízl rovnou hlavu. Dotyčnému násilnickému uprchlíkovi italské úřady odmítly udělit azyl a přikázaly vyhoštění. 

V polovině října sťal středoškolského učitele Samuela Patyho další muslimský uprchlík, tentokráte z Čečenska. Ve Francii žil už 12 let.

A můžeme ve výčtu násilností ze strany muslimských uprchlíků nebo naturalizovaných potomků muslimských migrantů ve Francii pokračovat dále, bestiální vražda mladé dívky, kterou přejel automobilem potomek migrantů, zkopaný řidič autobusu čtyřmi mladíky tak, že zranění následně podlehl v nemocnici nebo vražda starší židovské lékařky muslimským sousedem. A to uvádíme jen vraždy ze strany osamělých jedinců, nikoliv organizované atentáty typu masakru v Bataclanu v roce 2015, kde bylo mučeno a přišlo o život 89 lidí.

Macronovy pokusy neřeší systémový problém

Výše uvedené příklady ukazují na systémový problém, nikoliv na výjimečné selhání jednotlivce. Tento fakt si uvědomuje i francouzský prezident Macron, který konečně mluví o problému radikalizace muslimské mládeže, islámském terorismu a začíná se vymezovat vůči existenci paralelních islámských struktur na území Francie. Prozatím pravé příčiny násilí islámského fundamentalismu stále nepojmenovává, ale přesto jde o nevídaný posun v přístupu vrcholného francouzského politika k problému narůstající islamizace.