Levicově ultraliberální média, jež dnes tvoří v celé Evropě mainstream a na Slovensku tomu není jinak, vykreslují Čaputovou jako novodobou slovenskou Johanku z Arku. Už i u nás v Čechách se rozjela nenápadná, ale o to čitelnější kampaň, kdo má být slovenským voličům sympatický.
Mediální obraz Johanky z Pezinka placené Sorosovou nadací
Jenže zatímco legendární Johanka z Arku žijící začátkem 15. století ve Francii bojovala srdnatě proti „anglickým utlačovatelům“ a oplývala silnými morálními zásadami, které ji dovedly až na hranici, slovenská Johanka, přesněji Zuzanka, se prozatím snažila spíše zalíbit těm „správným médiím“.
Její hlavní boj se vedl proti umístění skládky v rodném Pezinku, ideální aktivistické téma, které je dnes v médiích in. Na protivníky střílela ze samopalu nabíjeného ze zásobníku nejrůznějších paragrafů a nátlakových akcí. Podle svých slov zažila obavy, pocit ohrožení, beznaděje a dokonce i pokusy o zastrašování. A kdo že jí byl nablízku kromě andělů strážných v boji proti nebezpečným lokálním strukturám? Pozemští andělé z neziskové organizace Via Iuris, kde dělala i místopředsedkyni. Nakonec boj vyhrála a získala získala prestižní Goldmanovu environmentální cenu, které se často přezdívá „ekologická Nobelova cena“.
Takže srdce každého aktivistického voliče „hladovějícího“ po „statečné ženě-feministce“ bojující za zelenou planetu proti zkorumpovaným vládcům musí jen zaplesat. A navíc pokud jde o feministku s nezanedbatelným sex-appealem. I „kádrový profil“ nezbytný pro podporu ze strany ultraliberálních médií má v pořádku. Podporuje myšlenku „otevřené společnosti“, jejími prioritami má být hlavně ochrana životního prostředí a právo na spravedlnost pro všechny. Všemi nejspíš myslí práva nejrůznějších menšin včetně LGBT a dalších nátlakových skupin, poněvadž se otevřeně přihlásila k adopci dětí homosexuálními páry a ani nemá nic proti Istanbulské úmluvě. Ale slovenští voliči se na rozdíl od českých bát nemusí, poněvadž si zakomponovali prostřednictvím svých zástupců do ústavy manželství jako svazek muže a ženy.
Vadou na kráse slovenské Johanky z Pezinka je finanční zázemí neziskovky Via Iuris placené ze Sorosovy nadace Open Society Foundation. Její boj proti lokálním strukturám nám tak trochu bledne a oproti vlivu a moci Sorosových neziskovek jsou lokální lobbisté a korupčníci jen směšnou partičkou, která si cvrnká kuličky na místním pískovišti.
Protikandidáti: Bruselský funkcionář, „tatranský Trautenberk“ a opravdový vlastenec
A co síla jejích protikandidátů? Jak už napovídá raketový vzestup právničky Čaputové, je opravdu „z čeho vybírat“. Tím nejbližším soupeřem v boji o prezidentský trůn je Maroš Šefčovič, místopředseda Evropské komise a komisař pro energetickou unii v Evropské komisi vedené Jean-Claude Junckerem.
Kandidát vládního Směru, který už je 15 let zahnízděný v bruselských strukturách a určitě dokáže „cítit“ potřeby obyčejných lidí. Prostě takový Telička zkřížený s lidoveckým europoslancem Svobodou.
Čaputová se nejspíš utká ve finále prezidentské kampaně právě se Ševčovičem. Slovenští voliči pak budou mít na výběr mezi kandidátem z euro-bruselských struktur, anebo právničkou z levicově aktivistických struktur.
Ale nezapomínejme ještě na další postavičky z panoptika prezidentských kandidátů.
Tím prvním je bývalý soudce Nejvyššího soudu Štefan Harabin, který kandiduje jako nezávislý. Zastával dokonce post ministra vnitra navržený Mečiarovou ĽS-HZDS. Proto je slovenskou veřejností vnímaný jako symbol mečiarismu. Na Slovensku jen stačí připomenout éru Mečiarova vládnutí začátkem 90. let poznamenanou únosem syna prezidenta nebo vybuchujícími automobily a voličům se vybavují většinou negativní konotace. Proto jsou slovenští voliči oproti českým mnohem více prounijní. EU je pro ně bezpečný přístav oproti divokým 90. letům. Ale zpátky k Štefanu Harabinovi, jde o prakticky jediného kandidáta majícího viditelné preference a prosazujícího konzervativní program s důrazem na podporu rodiny, odmítající sociální experimenty a prezentující se jako všeobjímající dobro. Nevýhodou Štefana Harabina může být také jeho vizáž, kdy na některé voliče může působit jako „tatranský Trautenberk“, což některá média zneužívají a tvrdě se do něho strefují. Každopádně jediný Harabin může v prezidentském klání překvapit.
Mezi kandidáty nalezneme i slovenského Jánošíka 21. století, Mariana Kotlebu. Je proti členství v EU i v NATO a má své příznivce hlavně na středním Slovensku. Jde o radikálního „vlastence“, který si obranu Slovenska představuje asi tak, že proti nepříteli stačí oplechovat pár traktorů a pak už jen vyrazit s čakanem do srdnatého boje proti nepříteli.
A konečně Béla Bugár, politik zastupující maďarskou menšinu na Slovensku. Při zvolení by se stal prvním Maďarem v prezidentském úřadu na Slovensku.
Škoda jen, že se na Slovensku nevyskytl ve viditelných preferencích kandidát se silným morálním i osobnostním profilem, ale to není problém jen Slovenska, ale vůbec celé dnešní Evropy. Nevím, jak vám, ale mně osobně ty letošní „prezidentské halušky“ na Slovensku nějak nechutnají.
Robert Troška
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
