Rudolf Mládek: Hezké pravdy bez činů nic nezmění

29.05.2019 12:21 | Zprávy

„Doprava má být především rychlá a plynulá“, říká Václav Klaus mladší a všímá si především dálniční sítě. (1). Je tedy možné, že Klausem mladším nově zakládaná politická strana bude mít k dopravě jiný přístup, než ten, který začasté předváděly dosavadní vlády.

Rudolf Mládek: Hezké pravdy bez činů nic nezmění
Foto: Archiv Rudolfa Mládka
Popisek: Rudolf Mládek

Byla to totiž nejen mizérie objemem, ale především kvalitou, nesmyslnou roztříštěností a nekoncepčností, která řadí Českou republiku spíše do skanzenu dopravy než alespoň k průměru v Evropské unii. V údržbě silniční sítě se Česká republika propadla ze 137 sledovaných států až na 74 pozici.

Připomeneme, že to byl Klaus starší, který jako premiér odstartoval výstavbu rozšíření dálnice z Prahy směrem na Brno, výstavbu první části plzeňské dálnice, výstavby I. a II. železničního koridoru a nákup vlakových jednotek, výstavbu nového pražského letiště atd.

Klaus starší si byl vědom, že bez kvalitní infrastruktury se žádná ekonomika nepohne kupředu a je dobře, že jeho syn, který má nemalé politické ambice, se k tomuto kurzu (snad) přidává. Klaus mladší zatím nehovoří o projektech typu PPP (Public Private Partnership), protože v České republice mají tyto projekty nechvalnou pověst. Ale to se dá změnit. Není to důvod bát se soukromého kapitálu na věčné časy.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

EURO

Proč NYNÍ považujete za váš cíl přijetí Eura? Proč třeba první nevyřešíte nízké mzdy a klesající životní úroveň lidí?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Ukrajina jako katalyzátor hrozící existenční krize Evropské unie

15:49 Jiří Weigl: Ukrajina jako katalyzátor hrozící existenční krize Evropské unie

Denní glosa Jiřího Weigla