Na tomto nedohánění se podepisuje zjevný nezájem politiků  o dopravní rozvoj státu. Očekávat, že vybudovaná socialistická infrastruktura bude stačit na další ekonomický růst, tentokráte v kapitalistickém čase, je a bylo přinejmenším naivní. Dálnice a silnice proto příliš nepřibyly, u železnic je stav více méně stejný. I když neplatí úměr, že šestkrát více ekonomiky vyžaduje šestkráte více silnic a železnic, stejně tak ale neplatí, že to, co stačilo v socialismu, bude stačit na dalších třicet kapitalistických let. Žel, zřejmě takovou představu měli a mají naši kapitalističtí političtí kormidelníci, protože výstavby dopravních sítí jsou malé a nedostatečné. V mnoha případech při srovnání se sousedními postkomunistickými státy je to skoro trapný stav. Ani stovky miliard dotací z EU nám nestačilo. Vše někde zmizelo.

V pátek v tomto týdnu rokovala  a bilancovala dopravní sekce Hospodářské komory. A česká dopravní infrastruktura si v hodnocení mnoha odborníků ze všech dopravních módů rozhodně dobrou známku nezaslouží. Propustnost železničních tratí je jako z doby c.k. Rakouska a socialistických protisměrných vlaků, tedy zoufalá, nepropustnost dálniční a silniční sítě si „užívá“ český řidič (řidička nepochybně také) každý den a splavnost takového Labe či Vltavy je bída a utrpení. Kdyby se před lety nerozhodlo o rozšíření kapacity Letiště Václava Havla, byl by tam obdobný problém. Ale jedno letiště problém dopravy nevyřeší a přetíženost či zanedbanost (Labe přímo ukázkové) celkový stav dopravních cest  nezmění. Tady stát za třicet let naprosto selhal. A vůbec to nevypadá, že by se blýskalo na lepší časy. A každý ekonom nakonec přizná, že pokud se infrastruktura stane nepropustnou, k dalšímu ekonomickému růstu žádná jiná cesta nevede.