Porovnávat Schillerovou s exlidovcem Kalouskem je pro paní Schillerovou především urážka. Ostatně hlavním cílem novinářských pachatelů bylo jistě hlavně udržet Kalouska ve veřejném mínění. Problém je v tom, že se skutečné národohospodářské pohledy začaly ve vládnutí objevovat až tehdy, když vstoupil do vlády jistého Ťululum, skoro celoživotně kojeného zkyslým mlékem sněmovny, Babiš. Ten o sobě nic prohlašovat nemusel, že umí podnikat ve velkém, bylo už při jeho nástupu do vlády jasné. Což tedy není možné říci ani o jednom z našich svobodně a demokraticky zvolených aktivních politiků.

Poslední údaje o výsledcích vládnutí Babišova týmu, co jsem zachytil, byly tyto: podstatný úbytek trestných činů a to, že prý jsme osmý nejmírumilovnější stát na světě. O státním dluhu mluvit netřeba. Jsme prý v první pětce evropských států, když ovšem se od těch čtyř podstatně lišíme: dividendy jejich podniků u nás, ročně všehovšudy asi 500 miliard (třetina našeho rozpočtu), jdou od nás k nim, nikoli naopak. To se to potom hospodaří! Je to zrovna tolik, co představuje právě v prvním čtení odsouhlasený plánovaný státní schodek. Představte si: uvedené podniky by neodeslaly roční dividendy (kolik to asi dělá třeba za deset let?) do svých států, ale nabídly by je velkoryse Babišovi a naše opozice by nemusela brojit proti plánovanému státnímu dluhu. Vždyť kdo vyrobil ty dividendy? Asi naši lidé, o které se stará po všech stránkách náš stát, včetně jejich rodin. I v době koronavirové krize.