Devizové intervence oslabily kurz koruny, čímž podpořily český export. Slabší kurz koruny totiž umožňuje snížit ceny zboží v cizích měnách při zachování stejné výše zisku v korunovém vyjádření. Tím se české zboží stalo konkurenceschopnější na zahraničních trzích. Česká ekonomika je silně exportně orientovaná. Podporou exportu tak mohl být nastartován hospodářský růst, kterému se v následujících letech po spuštění devizových intervencí velmi dobře dařilo. Devizové intervence rovněž pomáhaly České národní bance, aby se měnová politika přibližovala svému inflačnímu cíli.

Devizové intervence však byly některými ekonomy kritizovány. Hlavní argument směřoval k tomu, že oslabení kurzu koruny snížilo hodnotu úspor Čechů. To lidé pocítili hlavně při cestách do zahraničí, kde bylo při přepočtu do korun najednou vše dražší. Devizovým intervencím bylo rovněž vytýkáno, že prodražily dovoz zboží, což mohlo vést k nižším investicím do nových zahraničních technologií.

Krátce před ukončením devizových intervencí začali mnozí spekulanti předpokládat, že koruna skokově posílí. V té době spekulanti začali hojně skupovat krátkodobé korunové dluhopisy. To vedlo k výrazně negativním úrokovým sazbám, čehož využil stát k financování svého dluhu. Tím, že byly prodávány dluhopisy s negativním úrokem, došlo k paradoxní situaci, kdy dlužník vydělával na svém dluhu.