Pan Zdeněk Čech hlásá ve svém článku tak evidentní nepravdu, že „na území Československa by podle karlovarských požadavků fungovaly dva režimy, jeden demokratický, druhý nacistický“. Karlovarské požadavky z 24. 4. 1938 ale nic takového nepožadují, přesvědčte se sami.

„Musí být… nezbytně vytvořeno nové státní a právní uspořádání, které by mělo obsahovat:

1. plnou rovnoprávnost, tj. úplnou rovnost německé národní skupiny s českým národem
2. uznání německé národní skupiny jako právnické osoby k ochraně této rovnoprávnosti ve státě
3. stanovení a uznání německého sídelního území
4. vybudování německé samosprávy v německém sídelním území ve všech oblastech veřejného života, pokud se jedná o zájmy a záležitosti německé národní skupiny
5. zákonná ochranná opatření pro ty státní příslušníky, kteří žijí mimo uzavřené sídelní území svého národa
6. odstranění veškerého bezpráví a nahrazení všech škod, které sudetským Němcům v důsledku tohoto bezpráví od roku 1918 vznikly
7. uznání a provedení zásady: v německém území němečtí zaměstnanci veřejné správy
8. plnou svobodu přiznání se k německému národu a k německému světovému názoru

Jak vidno, neobsahují ani náznak požadavku secese od československého státu, ani likvidaci demokratického systému. Jen by se musela ČSR přebudovat na jiném, demokratičtějším základě. K tomu ale Češi nebyli ochotni, protože se považovali za jediné vlastníky státu a děsila je představa, že by totéž jako Sudetoněmci požadovali pro sebe další národnosti ve státě, zejména Slováci s Čechy uměle sloučení do jednoho, zcela fiktivního národa. To by byl konec české hegemonie, protože ve státě neměli Češi ani nadpoloviční většinu.