Zpěvák je zpěvák, herec je herec, literát je literát. Zpěvák zpívá, lidé ho poslouchají, chodí na koncerty s ním, herec hraje, lidé chodí na inscenace do divadla, nebo se dívat na filmy s ním do biografu, čtou díla literátů. Jenže, proč od nich Češi vyžadují morální postoje, které s jejich uměleckou kvalitou nesouvisí? Proč by také měly? Buď umělci zprostředkovávají kvalitní umělecký prožitek nebo ne a tím by to mělo skončit. Ideálně je herec schránka bez názorů, natož politických postojů, do kterého se nalije scénář a on roli odehraje. Jeho beznázorovost mu usnadňuje lehčeji splynout s postavou, kterou má odehrát, s rolí, ve které pak snadněji exceluje.