Pane prorektore, vysoká škola CEVRO Institut je známá svým zaměřením na otázky politologie, zahraničních vztahů a bezpečnosti. V těchto dnech vrcholí krize na Ukrajině a dramatizuje se situace na Blízkém východě. Obě události mají dopady na uvažování o zajištění bezpečnosti v Evropě. Jak se bude vyvíjet situace na Ukrajině?

Ukrajina bude ještě velmi dlouho nestabilní. Částečně to pramení z faktu, že Rusko má rádo sousedy buďto ve vztahu vazalském nebo zmítající se v chaosu. Rusko prostě historicky nemá rádo sousedy, kteří se rozhodují samostatně. Ani my bychom však neměli tlačit Ukrajince do výběru buď anebo. Stabilizace Ukrajiny je běh na dlouhou trať. Každopádně bychom vždy měli mít na mysli Ukrajinu jako nezávislou zemi. Ukrajinská nezávislost je sama o sobě hodnotou bez ohledu na to, jestli má momentálně vládu, která více vzhlíží k Západu nebo k Východu. A rusko-ukrajinské vztahy budou i nadále na stejné houpačce, jako tomu bylo v posledních dvaceti letech.

Do jaké míry vývoj na „Majdanu“ změnil orientaci Ukrajiny z prorusky orientovaného státu na stát prozápadní? Má současná vládnoucí garnitura sílu situaci zvládnout?

Ukrajina se vždy nacházela na hranici mezi Západem a Východem a události posledních dvaceti let jsou toho tím nejlepším důkazem. Nic zásadního se nyní nemění. Jedná se o pokračování přirozeného vnitřního sváru, který je dán historicky i geograficky. Stejně tak se jedná o zemi dlouhodobě ekonomicky velmi nezdravou, politicky nestabilní a zkorumpovanou. Přesto si myslím, že momentálně více lidí vzhlíží pozitivně k Západu, než tomu bylo před rokem. Alternativa evropská je prostě přitažlivější než ta euroasijská pod vedením Kremlu. Loajalita občanů se však velmi liší místo od místa. Stabilní, bezpečná a prosperující Ukrajina je v našem zájmu, cesta však bude dlouhá a budoucnost záleží hlavně na Ukrajincích samotných.  

Může vstup Ukrajiny do NATO – nebo alespoň její přiblížení se k NATO hrát významnou roli ve stabilizaci této části Evropy?