Dnes na konci ledna, kdy zpravodajská operace přechází do závěrečné fáze, mrzne mnohým blahovolný úsměv na rtech. Hra s ohněm, kdovíkolikátá repríza podobného scénáře („arabské jaro“ a spol.), se však tentokrát odehrává na evropském kontinentě, v blízkosti ruských - ale i našich - hranic. Její následky proto mohou být nedozírné.

Brána k Rusku

Ukrajina s ruskou Černomořskou flotilou kotvící na Krymu je branou k Rusku. Země, která nečekaně rychle překonala svou sovětskou minulost a pod Putinovým vedením je opět velmocí, znervózňuje revoluční elity Nového světového řádu stále více. Dává totiž jasně najevo, že nehodlá přijmout diktát rozkladu tradičních hodnot – a tím celé společnosti. Přímý atak není možný, proto se zatím vede válka nepřímo: například přes Sýrii – anebo právě přes Ukrajinu. Proto je třeba zmocnit se vlády nad touto velkou zemí podle známého scénáře, přes vnitřní radikální „opozici“. Od konce listopadu, kdy do Kyjeva dorazili první „polní velitelé“ rekrutovaní také z bývalých zpravodajců amerických a eurounijních tajných služeb a začali s náborem a výcvikem teroristických skupin, je jasné, že vše směřuje k násilnému státnímu převratu.

„Sametová“ verze plánu, spočívající v masívním verbování takzvaných demonstrantů na Majdan („honorář“ se podle různých zdrojů pohyboval kolem 60 až 100 euro za osobu a den), zjevně zkrachovala. Kyjevanů bylo na náměstí čím dál méně. Z různých důvodů o tento druh zaměstnání postupně ztráceli zájem. Proto „agentury“ musely přivážet stále více autobusy dosud „nezhýčkané“  sociálně slabé „demonstranty“ ze širokého okolí. Také mimořádně dobře zaplacené kriminální gangy se staly „protestující opozicí“. Možnost poprat se s policií, a udržovat tak zdání lidového odporu proti  ukrajinské vládě a prezidentovi jim nikdy není proti mysli. Kompars sice drahý, ale pro západní tiskové agentury a televizní štáby absolutně nezbytný. Jen občas dojde k „výpadku“, jako když v ČT přímý účastník prozradil, že kromě náměstí a jedné blízké ulice běží v Kyjevě normální život. Už jsme tohoto „zpravodaje“ v jinak nekonečných opakování těchže záběrů na obrazovce nespatřili.

Plán B

Samostatnou kapitolu tvoří naše pohaslé revoluční hvězdy Karel Schwarzenberg a Michael Kocáb a spol. včetně  Macháčkova „srandabandu“ MIG 21. Ten pak divákům České televize líčil jaká nádhera je být v těchto dnech na Majdanu a že je mu líto, že tu atmosféru pohody a revolučního nadšení nezažíváme také u nás.