Václav Husák: Můj život s Kočkytem

11.10.2018 12:03 | Zprávy

Kdysi jsem viděl velmi dojemné filmové vyprávění o dvou špičkových hráčích amerického fotbalu, kteří v nějakém týmu hráli na stejné pozici, ale lišili se barvou pleti. Což v jisté době v Americe představovalo problém.

Václav Husák: Můj život s Kočkytem
Foto: Hans Štembera
Popisek: Koťata si hrají

Ale ten byl v závěru důstojným způsobem vyřešen. Mne však zaujal už prolog, kterým byl film uveden: „Každý dobrý příběh končí smrtí. A tohle je dobrý příběh“. Takový je, bohužel, i ten můj.
Nejdříve však musím definovat pojem „kočkyt“, který je odvozený ze slova „kočkyty“. Vznikl před řadou let v Sadské, kde v Třebízského ulici na prostranství u bývalého mlýna žila smečka polodivokých koček. Hmotně podporována pitomci, jako jsem například i já, jejich počet rostl téměř geometrickou řadou. A tak se jich kolem mne každé ráno seběhlo celé hejno a dělalo na mne své roztomilé ksichtíky. Kočky a jejich odrostlejší koťata se o mne vydatně otírala, čím si mne, jak jsem později nastudoval, přivlastňovala. A já jsem přitom povzdychával: „Ty kočky, ty kočky, ty kočky … kočkyty.“ Od té chvíle jsem tedy užíval mlýnský dvůr s Kočkytami.

Jejich v podstatě zištné přátelství mi dělalo radost i starost, kterou jsem jednou přetavil v několik veršů:

Kočičí romance
Musím už vstávat  - je téměř poledne.
Jen hlad mne v neděli z postele pozvedne.
Po celodenní sobotní těžké práci, chtěl ležet dýl jsem - jen tak, pro legraci.
Posnídat v klidu své ovesné vločky ... a nemuset jít krmit kočky!

Musím se rychle kouknout za vrata - nejsou to kočky, ale koťata.
Žijí tu volně, nikomu nepatří, však kromě mne s nikým se nebratří.
Jsem jejich oblíbenec, nejdu jim na nervy. Nosím jim mléko a taky konzervy.
Už jsem z těch povinností takzvaně perplex, protože získal jsem pavlovův reflex.

Zamňoukaj za dveřmi, já sebou trhnu, po další konzervě rychle se vrhnu.
Není to z musu, je to od lásky, vždyť mají tak směšně špičaté ocásky!
Jsou jako lidi, když se nacpou. Nejraděj zalehnou a ihned usnou.
A já pak s dojetím nad nimi stojím, foťáčkem malým dokument fotím.
O tom, jak rostla, bláznila ve hře a já se přitom cítil tak dobře.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Zajímalo by mě, jaký je zájem o kandidaturu za SOCDEM?

Hledal jsem totiž kandidáty, ale žádné jsem ani na vašich stránkách nenašel. Nebo jich snad máte tolik, že nevíte koho vybrat? To dost pochybuji, když od vás dost politiků přešlo jinam, což teda já neschvaluju a takové politiky nevolím

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pavel Foltán: Jááá su malýýý myslivéééčééék

17:25 Pavel Foltán: Jááá su malýýý myslivéééčééék

„Jááá su malýýý myslivéééčééék sotvááá flintůůů nesůůů …“ Kdo by neznal tohle a další halekání nocí,…