Z hlediska jeho právní povahy jde o Nařízení Evropské unie, tedy o naprosto závaznou normu ihned aplikovatelnou do českého právního řádu bez možnosti vnitrostátních úprav. Tento nástroj má sloužit ke sdílení všech individuálních zdravotních dat v rámci České republiky, ale rovněž v celoevropském prostoru, a to nejen mezi zdravotnickými zařízeními navzájem, ale návazně i pro využití státními (a hlavně eurounijními) regulatorními a výzkumnými týmy, tedy i soukromými komerčními subjekty v Evropě a ve světě.

Deklarovaným cílem tohoto opatření (nařízení Evropské komise) je zlepšení zdravotní péče o pacienty a procesu vývoje nových léčebných metod na základě zpracování anonymizovaných nebo pseudoanonymizovaných dat prostředky umělé inteligence při údajném zachování bezpečnosti těchto dat.

Rozsah dat, která se pro tyto účely mají sdílet, je velmi široký. Má se týkat nejenom dat ze zdravotních záznamů občanů-pacientů, ale i dalších dat souvisejících se zdravím lidí, včetně nejrůznějších sociálních faktorů, vlivu životního prostředí a chování jednotlivců i skupin obyvatel, tzv. genomických dat o patogenech s dopadem na lidské zdraví a mimo jiné taktéž genetických, genomických a proteomických (informace o složení bílkovin) dat občanů.

Tato data pak budou následně nabídnuta speciálně vytvořeným subjektem pro sdílení zdravotních dat jejich uživatelům, a to na základě podmínek, které stanoví orgány Evropské unie, přičemž z návrhu nařízení není mj. vůbec zřejmé, že ti, jichž se tato data týkají, budou za jejich poskytnutí jakkoli honorování.

Genetická a genomická data jsou přitom natolik citlivá a intimní, že nemohou být v žádném případě libovolně poskytnuta komukoli k užívání bez jasného vysvětlení, k čemu budou použita a hlavně k čemu by mohla být zneužita. Je zde tedy bezpodmínečně nutné získat souhlas k jejich poskytnutí nejenom od osob, kterých se přímo týkají, ale i od jejich genetických příbuzných.