Vzpomínám na diskusi ohledně anglického textu, která proběhla v ČT s autorkou. Proti autorce seděli naši historici – Rychlík a Pithard (nepamatuji si přesně, zda ještě někdo další). Jestliže i tito univerzalističtí vědci autorku kritizovali za její nepřesnosti, potom asi kniha byla opravdu už v anglické verzi provokativní. Za provokativní ji označili i mnozí jiní včetně tehdejšího konzula ČR v LA. Autorka tvrdí, že českou verzi nepozměnila. O to více jsem si knihu se zájmem přečetl a s podivem jsem zjistil, že kniha samotná je méně provokativní než její název, na rozdíl od dnes vycházejících pomlouvačných děl je věcná bez viditelné propagandy. Proti běžným zvyklostem dobře popisuje Tisův Slovenský stát. 

Ideologickým zadáním díla je odsoudit nacionalismus, tato snaha tvoří „ducha“ celé knihy a v detailech může působit provokativně nebo nespravedlivě. Já jsem ovšem chápal, že to není namířeno proti Českému národu, ale je to univerzalistický názor, který je legitimní, nicméně se tím nevyhne určitým deformacím. Kdo vlastně zklamal? Zklamalo Československo nebo státy okolo něj, které jeho osud určovaly a nedovolily jeho svobodný vývoj? Autorka se snaží dokázat, že za to může český nacionalismus.

Většinou bych mohl informace v knize pochválit, zaměřím se pouze na kritiku, tedy na to, co považuji za chybné. Z důvodů krátkosti textu nemohu komentovat jednotlivé myšlenky a příběhy, proto se pokusím o celkové hodnocení shrnuté do postojů autorky. 

Univerzalismus

Autorka na začátku výkladu dějin představuje postoje prozrazující univerzalistické přesvědčení neuznávající národy jako útvary potřebné k životu a považující nacionalismus jako zlo. Protože autorka neuznává národy jako hodnotu, nastává, jak uvedu v následujících příkladech, zkreslení výkladu dějinné reality. 

Zdá se, že si dost idealizuje bezprávné postavení Slováků v Uhersku, situaci, kdy neexistovala snad žádná slovenská škola, a Slováky čekalo během několika desetiletí totální pomaďarštění. Nedostatek slovenské inteligence znamenal, že republika vyslala po r. 1918 na Slovensko učitele a úředníky české (kteří učili a mluvili slovensky). Nepochopení, že se tak stalo z nutnosti zachránit vlastně slovenský národ jako takový a přikládání tomuto aktu nějaké postranní myšlenky, opět zkresluje celý obraz.