Sněmovna zažila polní cvičení jako při manévrech, kdy se fasují ostré, aby to ve vojšti vyvolalo pocit, že jde o život. V daném případě opravdu o život šlo, přesněji o život po pracovním životě. Na pořadu byla důchodová reforma. Bylo to vlastně ještě horší, protože nešlo o hru na válku, ale o skutečné peníze. Vládní většina potřebovala uzákonit, že vám další dva roky nic nedá.

Je to jednoduché. Dnes se odchází do důchodu v 65 letech. Pokud však vstoupí v platnost novela zákona č. 155/1995 o důchodovém pojištění, pak ti, kdo se tohoto věku dožijí, se už nemusí trmácet na poštu. Nejen proto, že tam nejspíš žádná nebude. Jde o ty důchody. Nedostanou nic. Leda tak za dva roky. A co všechno se může stát za dva roky!

Senior ovšem z něčeho žít musí, a tak se bude dál šourat do práce. Ale kdo by tu mátohu zaměstnal? Nanejvýš přicmrndávat za minimální mzdu.

A to je ten druhý ventil, kterým vám tahle reforma upustí z důchodových příjmů. Jde o to, že mzdový pokles v závěru pracovního života prudce srazí základ pro výpočet důchodových nároků, které se počítají z průměru za posledních deset let. Spadnete hluboko pod úroveň, která by odpovídala vaší předchozí hvězdné pracovní kariéře. Takže kdo se penze dožije, dostane ji nejen později, ale taky podstatně nižší.