Zatímco premiér Petr Fiala vysílá signály, že má plynu dost, před rozhodující radou unijních ministrů energetiky, která byla svolána na středu do Prahy, to zdaleka nevypadalo tak jednoznačně. Členské země se předhánějí v obavách, co bude horší, zda to, že na plyn nebude, nebo to, že při tvrdší zimě plyn nebude vůbec. 

V současném evropském jednání se utkávají dvě školy, první omezující cenu pro spotřebitele, druhá i spotřebovaný objem. Ta první tedy chce primárně snížit náklady spotřebitelů, zatímco ta druhá i celkové náklady, které dolehnou na spotřebitele dodatečně, až se bude řešit narůstající státní zadlužení. Ještě důležitější je to, že ta druhá škola se více zaměřuje na riziko, že plynu bude málo, pokud bude vůbec, kdy by nám pak mohla být jakákoliv cena jedno.

Konečné rozhodnutí půjde mimo české předsednictví, protože se bude odehrávat na úrovni hlav států a vlád na konci října v Bruselu, a to už organizuje stálý předseda Evropské rady Charles Michel.

Zastropování ceny plynu u spotřebitele, jaké už jsme ohlásili u nás, jde mimo tyto hlavní proudy. Znamená, že pro spotřebitele se tržní ceny plynu nahradí cenovou iluzí, kdy on sám zaplatí jen část ceny a zbytek se dorovná prodejcům z veřejných peněz. Plyn tedy zůstává stejně drahý jako dřív, jen to na svých účtech bezprostředně nevidíme. Českým specifikem pak je neochota zahrnout do této státní pomoci velké podniky, což v tuto chvíli vnímají jako rozsudek smrti.