Sympozium Živé zemědělství za účasti českých a německých odborníků ukázalo rizika toho, čemu říkáme dost alibisticky zemědělství „konvenční“, a proti tomu výhody zemědělství organického, které bere ohled na živou půdu i zdraví lidí. Povzbudila informace, že do roku 2030 má být jak v Česku, tak v Německu, organické zemědělství rozšířeno na 25 procent zemědělské půdy.

Vracím se k nesmírně zajímavému mezinárodnímu setkání, které v Praze uspořádala Asociace místních potravinových iniciativ (AMPI) ve spolupráci s Česko-německým fondem budoucnosti. Postavilo vedle sebe vedoucí osobnosti teorie a praxe organického zemědělství obou zemí. Českou stranu zastupoval ing. Jiří Urban, šéf rostlinné sekce Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZUZ) a ing. Jaroslav Záhora, CSc. z Mendelovy univerzity v Brně. O německých expertech jsem se zmiňoval už v předchozím příspěvku na toto téma (ZDE).

Byli jimi Martin von Mackensen, který vede Zemědělskou školu biodynamického zemědělství spolu s německou biodynamickou organizací Netzwerk biodynamische Bildung na statku Dottenfelderhof (ZDE) u Frankfurtu nad Mohanem, a biodynamický zemědělec Klaus Strüber z Luisenhofu, zastupující síť solidárních potravinových iniciativ Solidarische Landwirtschaft (SoLaWi - ZDE), což je speciální typ bedýnkářů.

Jiří Urban sám sebe označuje za lobbyistu organického zemědělství. Instituce, ve které působí, je také certifikační autoritou pro bioprodukci. Ale teď nejde jen o nějaká razítka. „Jestli něčím začít,“ radí, „pak bez herbicidů.“ Pustit se do mechanického odplevelování. K tomu Martin von Markensen dodává, že je to třeba udělat, když plevel klíčí mezi řádky, než zakoření. Ekologické zemědělství nepovoluje žádné herbicidy.