Každá labouristická vláda, která vyhrála volby tak drtivě jako ta Starmerova, vládla dlouho a dokázala prosadit významné reformy. Až bude labouristická ministryně financí Rachel Reevesová 30. října představovat svůj první rozpočet, měla by ohlásit reformní přístup spočívající v tom, že jen skutečné zásluhy, podnikavost a práce si zaslouží nízké daně. Při té příležitosti lze poukázat na to, že žádná z těchto zásad se v současné době nedodržuje.

Píše o tom Philip Collins, někdejší mluvčí úřadu premiéra Blaira, v britském prestižním měsíčníku Prospect. Dokládá to astronomickým nárůstem společenských nerovností, kdy v lednu 2023 vlastnilo nejbohatší jedno procento Britů větší bohatství než nejchudších 70 procent dohromady. Bohatství roste rychleji než pracovní příjmy. Nová labouristická vláda by proto měla zdanění bohatství postupně zvyšovat, ale zdanění práce naopak snižovat. (ZDE)

Jak tento propastný sociální nepoměr vznikl? Máme za sebou tři desetiletí nemovitostní bubliny, kouzla kvantitativního uvolňování a trvale nízké úrokové sazby, zatímco ve stejné době pokračoval tlak na snižování reálných mezd. Britská nadace Resolution Foundation spočítala, že od roku 1980 bohatství rostlo dvaapůlkrát rychleji než ekonomika Spojeného království, takže ocenění britských soukromých aktiv za tu dobu vzrostlo z trojnásobku na osminásobek HDP. Jedna věc se však nezměnila. Uvedené bohatství bylo stále ochraňováno směšnou daňovou sazbou, která se opírala o historická ocenění z roku 1991.