Při vyhodnocení tohoto incidentu jsem dospěl k poznání, že se s kárnými žalobci zásadně rozcházím v posuzování toho, co je kárné provinění. Protože moc je v jejich rukou, jejich je také pravda.

Podle jejich poučení např. není kárným proviněním dozorového státního zástupce vyřízení stížnosti proti sdělení obvinění po půlroce od podání (Nejvyšší soud ČR a kárný soud při Nejvyšším správním soudu mají jiný názor), nebo ústní vyhlášení rozsudku za 70 dní od doznění závěrečných řečí (limit dle zákona jsou tři dny), nebo doručení písemného vyhotovení rozsudku odsouzeným za 9 měsíců po ústním vyhlášení.

Stejně tak se prý ničeho pohoršlivého nedopustil státní zástupce, který se zmocnil bez vědomí a souhlasu těhotné ženy dokumentace z gynekologického vyšetření, jež byla přílohou záruky za jejího manžela. Žena nebyla účastnicí trestního řízení a žádné trestné činnosti se nedopustila. Dokumentace nebyla vložena jako důkaz v trestním řízení. Státní zástupce zneužil poznatky z gynekologického vyšetření k ostouzení ženy.

V souladu s dobrými mravy prý je tolerování nebo možná řízení státním zástupcem policejní provokace k vyvolání trestného jednání a k vtažení nevinných lidí do trestné činnosti. V daném případě policisté řídili podání falešného trestného oznámení na své kolegy a zahájili pak trestní stíhání policisty, který od jejich tajného spolupracovníka trestní oznámení přijal, i kamaráda, který oznamovatele k policistovi uvedl. Obvinění policisté měli malé nepříjemnosti, příjemce trestního oznámení a zprostředkovatel, který policejního provokatéra k němu uvedl, se dostali před soud. Nebýt provokace, asi by se nikdy nedostali do střetu se zákonem.

Není prý kárným proviněním soudců odmítnutí povolení obnovy procesu odsouzenému, který se dověděl, že za jím nespáchaný trestný čin byl odsouzen pravý pachatel. Nejvyšší soud ČR později rozhodl rozsudkem, že porušili zákon v neprospěch žadatele. Postižený se posléze domohl zprošťujícího rozsudku.