Zdeněk Jemelík: „Samet“ na vesnici

25.11.2024 10:11 | Glosa

Pompézní oslavy 35. výročí podivného státního převratu, který jsme si navykli nazývat sametovou revolucí, probudily v mé paměti živé vzpomínky. Pád totalitního režimu jsem tehdy považoval za nutný a uvítal jsem jej. Ani dnes jej nelituji, byť různé jeho výsledky se liší od mých tehdejších očekávání. Nicméně mediální obraz celého období našich dějin od Pražského jara přes okupaci, normalizaci až do „sametu“ se ustálil do podoby, která vyhovuje vládnoucím vrstvám, ale není úplně věrná. Například upadlo v zapomenutí, že aktivním účastníkem československé delegace v Moskvě z 23.srpna 1968, vedené prezidentem Ludvíkem Svobodou, byl také tehdejší předseda Čsl. strany socialistické Bohuslav Kučera. Bez povšimnutí zůstává skutečnost, že jeho strana, z jejíhož balkonu mluvil jeho nástupce Jan Škoda (Melantrich byl majetkem strany) již není součástí české politické scény.

Zdeněk Jemelík: „Samet“ na vesnici
Foto: Archiv Z. Jemelíka
Popisek: Zdeněk Jemelík

V době, kdy se před pádem totalitního režimu začínaly „lámat ledy“, jsem z počátku působil v Praze. Později jsem se odstěhoval za prací na Valašsko, ale do Prahy jsem se vracel ve volných dnech velmi často. Od 21. srpna 1988 jsem chodil na všechny protivládní demonstrace, které proběhly v době mé přítomnosti v Praze. Unikl   jsem tak masakru na Národní třídě, ale byl jsem například na Škroupově náměstí a stál jsem stlačen v davu pod balkónem Melantricha, když zpívala Marta Kubišová svou modlitbu. V každém případě jsem věděl, co se v Praze děje, i když jsem zde souvisle nežil.

Na Valašsku jsem působil jako tajemník předsedy úspěšného, dobře řízeného zemědělského družstva. Stojí za zmínku, že družstvo udržovalo „Freundschaft“ s klubem důchodců v bavorské vesnici Speichersdorf. Tamní sedláci občas přijeli na návštěvu a jejich manželky záviděly způsob života a kulturu práce zdejším dojičkám z velkokapacitního kravína. Předseda družstva byl skvělý odborník a náročný šéf, vynucující si pořádek na všech úrovních vedení. Sloužit pod ním nebylo vždy příjemné. Na podřízené měl skutečně vysoké nároky, jejichž zvládnutí bylo někdy až fyzicky neúnosné. Někteří mladší manažeři, vesměs členové KSČ, jej snášeli se skřípáním zubů. Sám předseda byl „ředkvička“: sice člen KSČ (jinak to ani nešlo), ale do kostela občas zašel, ovšem nikoli v místě bydliště. A o vládnoucí straně si myslel totéž, co většina z nás.

Mezi prostředím v Praze a ve valašské vesnici byl obrovský rozdíl. Díky cenzuře tisku, rozhlasu a televize politický neklid na vesnici nedolehl. Vesničané o pražském ruchu téměř nic nevěděli, a proto je ani nezneklidňoval. Mnozí byli nábožensky založení. Hleděli si svých rodinných starostí a práce, politika je nevzrušovala. Neměli možnost ji ovlivnit, proto si šli po  svých. Ale přesto se družstevníci připojili ke generální stávce. Přišli v průvodu se státní vlajkou k improvizované tribuně, z které k nim promluvil předseda družstva a předseda závodní organizace KSČ. Slovo jsem dostal i já, abych seznámil družstevníky s poznatky z pražských demonstrací, o nichž jinak téměř nic nevěděli.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

nedostupnost bydlení

Dobrý den, mám dotaz, zda se při otázce dostupnosti bydlení zabýváte i nájemním bydlení a cenami za něj? Nebo i tím, že rostou náklady, i když už máte vlastní bydlení? A třetí dotaz. Nemyslíte, že je zapotřebí opět zpřístupnit více hypotéky na bydlení? Protože ty si může dnes dovolit jen menšina. Dě...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Hampl: Daňový ráj Maďarsko

15:26 Petr Hampl: Daňový ráj Maďarsko

Denní glosy Petra Hampla.