Zdálo by se tedy, že je ne přímo vyhráno, ale řada studentů a jejich rodičů je z nejhoršího venku. A je více než jasné, že ani „zápisné“ nejspíš nevydrží do konce Týdne neklidu a zůstanou jenom vcelku smysluplné poplatky pro „repetenty“. Všechno je ale trochu jinak a studenti i jejich profesoři by měli nekompromisně pokračovat v protestech. Proč?

Možná, že slyším trávu růst, ale celé mi to ze strany ministerstva připadá jako nějaká „dobře“ rozehraná taktická hra. A ústupem od školného mi zapadl poslední kamínek do mozaiky. Náhle je logické, proč byl systém školného tak nepochopitelně složitý. Proč se o něm má hlasovat v balíku s dalšími návrhy „reformy“ vysokých škol. Smysl mi náhle začíná dávat i rozhovor s Václavem Klausem mladším, nad kterým jsem se posledně pozastavovala, i ta lehkost, s jakou pan ministr od projektu, jejž údajně připravovala řada odborníků řadu měsíců, ustoupil, ba i zápisné, které se tak zčista jasna vynořilo. Je to prosté – návrh ministerstva bude podle mne znít nějak takhle:

„Školné zmizelo v propadlišti dějin a my, ministerstvo, vám, milí studenti, navrhujeme kompromis. My jsme se vzdali školného a (nejspíš i zápisného), a vy akceptujte naše zbylé návrhy. Obě strany při tom významně ustoupí ze svých původních požadavků, což znamená, že jsme se shodli na ideálním řešení. A vy, milí studenti, se rychle vraťte do lavic a pěkně se učte – díky naší velkorysosti budete studovat i nadále zadarmo, nebo alespoň skoro zadarmo.“