Protesty bez pojmenování problémů a jejich řešení budou nutně chaotické a méně účinné. Lhostejno jestli na náměstích bouří tisícovky (Praha) či statisíce (Madrid, Řím, Athény a pod). „Takových protestů už bylo", to jsou časté komentáře. Přitom současné problémy světa jsou přeci jen kvalitativně odlišné od těch dřívějších. Žádají tedy kvalitativně odlišné odpovědi. Takovou možnou odpovědí je požadavek změny systému. A s tím se pojí otázka, zda nepřichází opět do módy myšlenka socialismu?

Slovo socialismus bylo poprvé použito v roce 1827 v britském časopise „Cooperativ Magazin". Základy silného socialistického hnutí se formovaly v podmínkách kapitalismu 19. století. Myšlenka socialistické rekonstrukce světa a duchovní dědictví Marxovo zásadním způsobem ovlivnilo celé 20. století. Zejm. po II. světové válce byl o socialismus jako způsob systémového řešení otázek míru a sociální spravedlivosti obrovský zájem širokých vrstev obyvatelstva.

U nás se k různému pojetí socialismu přihlásila ve volbách roku 1946 drtivá většina voličů - k podpoře tehdejší KSČ, opírající se významně o sovětské zkušenosti, lze připočíst mnohé hlasy pro ČSSD a ČSNS, které věřily v tzv. demokratický socialismus a či v koncept národního socialismu. V následující etapě se ale praktické prosazování socialismu vydalo bolestnými a v řadě případů bohužel i nesprávnými cestami, které překryly nabízené sociální jistoty a emancipační náboj socialistických přeměn.

Myšlenka socialismu se tehdy postupně pro mnohé zdiskreditovala, což přispělo k pádu tohoto historického pokusu o nový, lepší svět. Ještě těsně před listopadem 1989 bylo podle tehdejších oficielních výzkumů cca 40% lidí pro blíže nespecifikovanou socialistickou cestu. Ve změnách, které pak přišly, bylo slovo socialismus už chápáno převážně negativně, jako něco nedemokratického, nevýkonného a překonaného. Vyobcováno bylo z nových svobodnějších pořádků, přitom z onoho „Anathema estó" jakoby někdy dýchl duch Orwelových románů.