Filip: Vláda chce v tichosti připravit nejmasivnější útok na peněženky obyvatel

Dovolte mi několik poznámek před vlastním hodnocením situace.

Za prvé – naše dnešní zasedání se má zabývat politicko-organizačními otázkami naší činnosti v nejbližším období a schválit plán práce tak, abychom byli připraveni v celé stranické struktuře na to, jak reagovat na jednotlivé kroky vlády ČR a abychom byli schopni splnit svůj hlavní cíl, který jsme si dali na sjezdu. Hlavní úkol, který sjezd schválil, je pád vlády Petra Nečase a mimořádné volby, které by změnily politickou situaci v ČR. To cituji z našeho dokumentu Hlavní úkoly KSČM, které sjezd schválil.

Proč to připomínám? Protože situace v ČR je velmi vážná a my bychom měli k jednotlivým materiálům, i když se zdají být jednoduché, přistupovat tak, aby nám dávaly možnost, aby celá stranická struktura byla schopna reagovat na podněty, které vzniknou v průběhu jednání.

Situace je velmi vážná. Do našeho politického stanoviska jsme proto napsali jednu důležitou myšlenku. Oč jde? O to, co vláda nám občanům přichystala. Nebývá zvykem, že by Poslanecká sněmovna do roku 2008 projednávala tak vážné věci v letním období, jako je tomu nyní. Poprvé se to stalo za vlády M. Topolánka a nyní za Petra Nečase. A i loni tato vláda neudělala tak vážný krok v létě, jako dělá letos. Celá příprava je dána tím, že vláda chce využít letních měsíců pro to, aby v tichosti, bez toho, aby lidé mohli řádně reagovat v době dovolených, připravila nejmasivnější kroky a útoky na peněženky obyvatel. Situace je zvlášť vážná proto, protože už nyní se hraje o peníze příští. Nikoliv o ty peníze, které snad byly v době privatizace v majetku státu, nebo peníze, které mají lidé ve svých úsporách. Ne nadarmo se říká, že rodiny v ČR chudnou a zadlužují se rychleji než celý stát. Je to dáno tím, jaká politika je tu pravicí vedena, jakým způsobem se tu rozhoduje.

Myslím si, že to jen potvrzuje fakt, že ústřední výbor, když bral na vědomí zprávu, kterou jsem tu přednášel, týkající se bodu zlomu, že jsme se vůbec nemýlili. Že bod zlomu nastal. Nastal právě proto, že v ČR není v podstatě co privatizovat. Není co lidem sebrat než peníze, které příště vydělají. Když jsme o tom mluvili ještě v teoretické rovině na semináři ve Frýdku-Místku, tak to byla nová myšlenka. Dnes je ta myšlenka potvrzována každodenní praxí v ČR.

Bod zlomu není ale jen v ČR. Nastal v celé Evropě a troufnu si říci, že je vnímán i v jiných částech světa než je EU. V ČR se projevil tím, že podle průzkumu veřejného mínění by politické strany, které jsou dnes ve vládní koalici, volilo tak do 25 % obyvatel. To znamená, že něco mezi 70-75 % obyvatel v ČR odmítá politiku současných vládních stran. To je nová výzva. To je jiná situace, než bývala v minulosti. Nikdy tak špatně vládní strany v průzkumech veřejného mínění nedopadly.

Je tu ještě jiný údaj, ještě vyšší – 80 % obyvatel, kteří odmítají církevní restituce. A to je to číslo minimální, pokud se díváme na situaci v ČR. Znamená to, že KSČM může svým programem, svou činností oslovit oněch 70-80 % obyvatel ČR. To je výzva bodu zlomu.

V tomto ohledu je ale na nás, nakolik naše vlastní činnost bude odpovídat tomu, že nás 70-80 % obyvatel bude vnímat jako alternativu k tomu současnému vývoji.

Připomenu jeden projev na sjezdu, kdy jeden z kandidátů na funkci 1. místopředsedy řekl, že by se chtěl zařadit na cestu řecké komunistické strany. Já mám své přátele v řecké komunistické straně rád, ale já tuto cestu nedoporučuji. Protože výsledek opakovaných řeckých voleb vedl k tomu, že z 8,5 % řecká komunistická strana skončila na 4,5 %, a buďme rádi, že v Řecku není 5% limit, protože by nebyli parlamentní stranou. To je podle mého soudu také odpověď na to, jestli taková cesta je pro evropské země, případně pro ČR, možná. Jsem přesvědčen, že naše praxe, praxe politické linie KSČM, odpovídá tomu, že jsme schopni teď, zítra a do budoucna oslovovat čím dál víc občanů ČR, a uvidíme, jakého procenta v budoucnu dosáhneme. A přitom to musíme dosáhnout bez změny našeho postoje k základním dokumentům KSČM, bez změny vlastní orientace, bez změny postupu, který by vedl komunistickou stranu mimo linii, kterou prosazují komunistické a dělnické strany ve světě.

Je pravda, když studujeme praxi takových vládnoucích politických stran, jako je např. kyperský AKEL, že zjišťujeme, s jakými potížemi se setkává. Jaké momenty proti němu současná pravice používá, a nejen z pohledu samotné kyperské reality, ale z pohledu mezinárodního. Samozřejmě, že nejde použít masově proti jednomu středomořskému ostrovu, který je samostatnou republikou, to, co použil imperialismus po roce 1917. Přesto k tomu není občas daleko, když se podíváme, jak obrovský je tlak turecké armády na kyperskou realitu. A to, že se stejná historická věc neřeší stejnými, ale pouze obdobnými metodami, je samozřejmě toho dokladem.

Proč si myslím, že je bod zlomu v celé Evropě a v celém světě? Ten bod zlomu je dán tím, že i ti, kteří dnes nahlas chválí to, jak dopadly řecké volby a že pravice vyhrála, že tím nedojde k rozpadu eura, jsou možná jen lichými optimisty. Jeden z komentátorů Wall Street Journal ve svém komentáři konstatoval, že opak je pravdou. Že možná právě vítězství nové demokracie v Řecku přiblížilo pád eura víc, než si kdo myslí. Jen časový rozměr je jiný. Komentátor Nicolas Hastings řekl, že považuje výsledek naopak za přiblížení pádu eura. Může to být jen přání těch, kteří pracují pro současnou americkou administrativu a ekonomické výsledky Spojených států. Což se nakonec projevilo i v ostrém ohrazení Barossa vůči tomu, jakým způsobem se situace projednávala na G20.

Nemohu jinak, než konstatovat, že vítězství neoliberalismu na určitý moment může znamenat další prohru těchto postupů, a to prohru, která bude mít fatální následky. A my na ni musíme být připraveni. Proč? Protože musíme kromě protestních hlasů, které jsme jistě schopni ve chvíli existence demagogické a nekompetentní vlády české pravice využít, ale my potřebujeme především najít občany, kteří budou souhlasit s naším programem, budou ho podporovat a budou ho s námi chtít naplňovat. To je podstata naší politiky.

Pokud budeme všude znát odpovědi na základní problémy české společnosti, tak skutečně můžeme oslovit mnohem více lidí než je současných 18 nebo 20 %, jak nám přičítají průzkumy veřejného mínění. Osobně jsem skeptický ke všem průzkumům a neberu je nikdy vážně, ať jsou pro nás výhodné nebo ne. V podstatě říkám, že to je jen průzkum a volby ukážou skutečnou realitu. Chtěl bych, aby ji potvrdily co největší podporou KSČM. A nyní následuje otázka, jak toho dosáhnout?

Máme několik možností. Buď se zahalit do pláštíku revolučních hesel, vyhlašovat je a psát o nich šikovné články. Říct – tohle jsme ještě neudělali a tady jsme málo revoluční. Nebo hledat každý na svém místě – v obci, v kraji, centrálně či na evropské úrovni – konkrétní řešení konkrétní složité situace obyvatel České republiky. A záměrně říkám všechny ty čtyři roviny, které můžeme ovlivňovat. Jestli to je otázka dodávky vody, čištění odpadních vod, dodávka dopravních potřeb občanů, to je opravdu věc místní či regionální? Jestli to je otázka toho, jak budou fungovat školy, zejména střední, kde bude úbytek žáků a nemáme jasno, nakolik budou fungovat? Může se nám po krajských volbách stát, že budou více než dva kraje, ve kterých budeme mít velkou zodpovědnost a budeme muset řešit rozsah školské struktury zdejších středních škol. A nepůjde jen o to – jsme pro zachování všech škol, ale nemáme na ně peníze. To by asi nebylo řešení, které by lidé přijali. Ale budeme muset i na takové otázky umět odpovědět.

Budeme muset hledat optimální strukturu zdravotní péče a nemůže to být odpověď, kterou dává pravice – že prodloužíme doby dojezdu a místo 15 minut to bude 20-25 minut, protože na to vláda nebude mít peníze a nebude je chtít krajům dát. Nebo jestli budeme naopak doporučovat dojezdy na 15 či 12 minut, které má např. Spolková republika Německo. A to v systému, který není příliš odlišný od našeho. Jen zde nikdy nezačali prosazovat tak dementní opatření, která zvolila Topolánkova vláda v období 2007-2008, jež rozložila svým způsobem systém zdravotní péče a zejména její dostupnosti v jednotlivých regionech.

Budeme muset umět odpovědět na to, jakým způsobem budeme po krajských volbách řešit ochranu kulturních památek. A nepůjde to dělat tak, že je jedno, jestli vyvezeme to nebo ono a bude to součástí jakéhosi evropského dědictví, a to bude uloženo někde mimo ČR. Nikdy pravděpodobně nezískáme zpět historické poklady, které odvezla švédská armáda po 30leté válce. A pravděpodobně ani nedosáhneme toho, že bychom uchránili všechen majetek před nenasytností církve v ČR. Ale je potřeba říci, jakým způsobem se budeme starat o to, co nám tu zůstává, jakým způsobem budeme schopni reagovat i v této věci na potřeby občanů.

Uvedl jsem tyto jednoduché příklady právě kvůli tomu, abychom si uvědomili, co od nás v bodě zlomu občané ČR očekávají. Jestli revoluční hesla nebo návrhy na konkrétní řešení. Proto navrhuji, abychom se soustředili na konkrétní řešení potřeb občanů a přitom nikdy nezapomínali na náš hlavní cíl. Dosažení možnosti vybudovat sociálně spravedlivou společnost – socialismus. Protože v žádné historické etapě se žádný společenský režim neměnil ze dne na den. Nedosahovalo se ho tím, že by bylo přijato usnesení a zítra bylo pravdivé. Za každým usnesením totiž musí být vykonáno spousta poctivé politické práce, spousta poctivé organizátorské činnosti a spousta nápadů, které jednotlivé kroky povedou do reality. Protože samotný nápad na to většinou nestačí.

Dovolím si říci ještě jednu věc. Boj přes léto bude velmi urputný. Nebude to nic jednoduchého a možná nám ani nepostačí naše tradiční letní akce. Dnes jsem dostal pozvánku na manifestaci na Lázku. Dohadoval jsem se s Josefem Jančarou na tom, jakým způsobem a jak zajistíme naše tradiční setkání na česko-slovenském pomezí letos v Holíči. Musíme si i na to odpovědět. Jestli tato setkání využijeme jen na to, že si uděláme hezkou slavnost, sejde se nás dostatek a nějakým způsobem budeme schopni naplnit to, že lidé si – promiňte – nalejou do žil trochu síly pro to, aby byli schopni jednotlivé úkoly plnit. A nebo jestli z nich uděláme opravdovou demonstraci našich schopností řešit konkrétní problémy. Protože na to lidé čekají.

Dostávám řadu dopisů o tom, jaké je třeba zvolit to nebo ono heslo ve volbách krajských nebo senátních, ale většinou dostávám dopisy, že je tu příliš mnoho exekucí, že lidé nevědí, jak s bydlením a jak dál v situaci, kdy příjmy z mezd, platů dvou dospělých lidí, kteří mají dvě děti, nepostačují bez sociálních dávek na žití rodiny. Česká pravice zavinila to, že mzda dvou lidí nepostačuje, aby rodina žila bez sociálních dávek. Znamená to, že jejich neoliberalismus se zvrhl na systém, který vede čím dál tím větší množství lidí v ČR do chudoby. A tady už nejde o nějaké heslo o tom, že se vše změní za socialismu. Tady jde o to, že lidé musí přežít jeden den, druhý den, a musí se také dožít toho, že ke změně dojde. Protože pro KSČM nemůže platit heslo „Čím hůř, tím líp“. My nemůžeme usilovat o to, abychom občany nechali na pospas vládě, aby se tu lidé propadli do nouze. To je podle mého soudu jedině správný přístup. My nejsme na začátku 20. století, ani v polovině 20. století ani na konci, my jsme na začátku století 21. a musíme odpovídat současnými prostředky na potřeby doby. To je, podle mého soudu, to zásadní.

Co je dál velmi nutné si připomenout? Svět opravdu směřuje možná k válečnému konfliktu. A ČR chtěj nechtěj může být do něj zatažena, protože je součástí NATO. Jeho součástí jsme se stali bez referenda, bez našeho souhlasu, bylo to proti vůli občanů ČR nebo jejich velké části. Tak jako se v referendu potvrdil náš vstup do EU, tak nikdy takové potvrzení o našem vstupu do NATO nepadlo. A jak se zmenšil počet lidí, kteří si přejí zůstat v EU, tak počet lidí, kteří si myslí, že je dobře být v paktu NATO, se zmenšuje mnohem rychleji než počet těch, kteří si myslí, že to správné je.

Připomenu jednu věc, která není příliš známá a v českém mediálním prostředí se nepublikuje, protože mediokracie si to nepřeje. Na zasedání paktu NATO ve Spojených státech byla debata o úkolech, které NATO má. A náš zástupce v paktu tam akcentoval naše úkoly a plnění jednotlivých povinností. Na to mu replikoval německý ministr obrany, který řekl, že pakt NATO se do 10 let rozpadne. Že jeho postavení ve světě je tak špatné, že je neudržitelný. Ano, realisté si uvědomují, že úkoly, které se budou tady řešit, jsou jiné. Není to snad dáno tím, že by náš zástupce v paktu byl tak velký příznivec nebo nerealista. Je to spíš dáno tím, že si neuvědomuje, že uvnitř těch zemí, které jsou součástí paktu, jsou i jiné zájmy. Když nevyšlo SRN to, že v ČR bude vojenská základna USA a armáda americká se posune dále na východ a Německo po 60-70 letech už nebude poraženou zemí s účastí cizích zemí na svém území, tak zřejmě přesun armád dále na východ je možný. A to zájmem našeho západního souseda samozřejmě je. A zůstane. Protože nejde jen o zájmy ekonomické, ale i o vojenské. A i s tím bychom měli kalkulovat, i na to bychom měli umět odpovídat.

Takže kromě těch záležitostí, které jsou denního charakteru, musíme mít na paměti i věci charakteru strategického. A trochu si myslím, že bychom na tom měli pracovat s rozvahou. Není asi důležité, kdy přesně bude připravena příslušná analýza, ale jestli bude odpovídat skutečné politické, ekonomické a společenské situace v ČR a v Evropě, jíž jsme součástí.

V tomto ohledu jsem přesvědčen, že máme co k ní říci. Podotýkám, že naše analýzy nebyly nikdy vymyšlené, že nebyly nerealistické. Že měly spoustu chyb, to je jistě pravda, protože pracujeme vždy jen s tím poznáním, které momentálně máme. Ale měli bychom vždy to reálné poznání opírat o to, čemu se říká měřítko pravdy. To je ta praxe. Myslím, že v politické praxi je měřítkem pravdy pro systémy, které u nás platí – volná soutěž politických stran – jakým způsobem budeme schopni nejen mezi svými členy, sympatizanty, ale mezi všemi občany zajistit poznání toho, že naše návrhy na řešení jsou tím nejlepším návrhem pro většinu společnosti. Je proto třeba postupnými kroky realizovat usnesení VIII. sjezdu tak, aby počet občanů ČR, kteří se za něj postaví a vezmou ho za své, se nejen v absolutním čísle, v procentech, ale obecně ve všech parametrech zvětšoval. To je velmi důležité. Máme na to všechny možnosti. Máme na to zmíněnou politickou a společenskou situaci, která je odlišná od situace před 6 lety, když mluvím např. o senátních volbách, pojďme toho využít. Pojďme využít toho, že druhá opoziční strana, která má ještě dnes sice větší preference než my, má v Senátu většinu. A je tedy možné říci, že nepotřebují už další zástupce.

Zato my bychom je potřebovali. Bylo by pro nás velmi důležité, aby ve druhé komoře parlamentu vznikl klub senátorů KSČM. Máme obsazeny všechny obvody. Ne ve všech pravděpodobně uspějeme, ale to, abychom se dostali zpátky do situace, kdy jsme ve 2. kole měli devět našich kandidátů, je možné. Je to jedna třetina obvodů. Možné to tedy je. Využijme toho, že někteří senátoři, kteří obhajují svůj mandát, nezvládli své úkoly a propůjčili se k řadě věcí, které jsou společensky nepřijatelné. Pojďme se podívat na to, jakým způsobem budou fungovat volební štáby jednotlivých senátorů. Nenechme to svému osudu.

Další věcí je, že můžeme využít zkušenosti dvou krajů a dvou krajských zastupitelstev pro to, abychom ukázali, že naši krajští zastupitelé, naši krajští představitelé ve funkcích vicehejtmanů, ve funkcích členů rad kraje nebo v funkci předsedů výborů a komisí, zvládli své úkoly lépe než ti z ostatních politických stran – ať jde o sociální demokracii, ODS, KDU-ČSL nebo jiné subjekty, které v krajích byly. Máme na to šanci, máme na co navázat a máme také možnost předvést, že naši lidé jsou lépe politicky i odborně připraveni. A při té míře nekompetence naší vlády to je skutečně snadné ukázat a rád bych, aby se nám to ve všech 13 krajích povedlo.

Vnímejme situaci z pohledu reálné činnosti každého okresního a každého krajského výboru. Zapojme do politiky celý stranický aktiv – nejen funkcionáře – myslím předsedy a místopředsedy OV. Pojďme si každý díl své odpovědnost nést jako určitý prapor naší činnosti. Je to v tuto chvíli velmi potřebné.

Poslední věc, kterou chci připomenout mimo rámec politického hodnocení, je otázka volby prezidenta ČR. Protože se nepodařilo na okresních a krajských konferencích ani na sjezdu rozhodnout, jak má KSČM postupovat, když už jsem připomínal Kypr, nebudeme svolávat mimořádný sjezd, který svolávají soudruzi s AKELu kvůli volbě prezidenta. Máme jinou situaci. Proto jsem navrhl výkonnému výboru - a ten to schválil, aby byla vytvořena tříčlenná pracovní skupina ve složení V. Filip, P. Kováčik, V. Homolka, která bude přijímat návrhy na kandidáty na prezidenta republiky, vyhodnotí je a promluví s nimi. Ústřednímu výboru v září předloží zprávu a my se rozhodneme, zda KSČM postaví vlastního kandidáta – první otázka, budu to chtít od vás, členů ÚV, jestli toho kandidáta předložíme jako ryze stranického nebo jako nestranického, ale trvale spolupracujícího s KSČM, což je určitě reálná možnost. Třetí možnost je ta, že předložíme jenom stranického kandidáta a budeme mezi kandidáty, které předloží ostatní politické strany bojovat za něj. Jak známo, uvnitř ODS je boj o kandidáta – myslím, že některé komentáře nenahrávají tomu, že boj zajímá dokonce i členy ODS. Pokud jde o sociální demokraty, také se rozhodli, že půjdou se stranickým kandidátem, jak se zachovají VV, případně LIDEM, zatím nevíme – nakolik je jejich rozvod jen trik vůči politické scéně – to uvidíme. Zatím nevíme, jakým způsobem budou navrženi jiní kandidáti podle schváleného zákona. Musíme si prostudovat, prozkoumat, analyzovat všechny souvislosti do září a najít správnou odpověď.

Nic neztratíme, zákon byl přijat, jde teprve do Senátu, pak se vrátí. Jde o volební zákon, čili se nemůže přehlasovat.

Co chci ještě připomenout. Návrh zákona předpokládá, že samotný kandidát má vlastní účet, který je oddělen od politické strany, přestože to je návrh právě politické strany. Odpovídá za něj kandidát se svým volebním štábem. Čili samotný zákon předpokládá oddělení kandidáta od politické strany, která ho kandidovala, což může už od počátku dělat potíže nebo vytvářet určité tlaky jak na kandidáta, tak na politické strany. Jde o pokus jakéhosi oddělení politické scény od samotného kandidáta a příštího prezidenta. Proč to říkám? Protože dnes už komentátoři v novinách píší, že to bylo špatné rozhodnutí. Tenkrát, když jsme říkali, že dosavadní systém nemá historickou ani ústavní kontinuitu v ČR, tak se názorů KSČM nikdo nezastal. Zákon byl mediokracií vnucen politické scéně a my tím návrhem postupujeme od čisté parlamentní demokracie k jakémusi hybridu parlamentní a prezidentské demokracie nebo prezidentské republiky.