Všude ve velkých evropských městech probíhá stejný scénář. V Římě v metru od Kolosea, v Paříži od Louvru, v Praze na lince tramvaje 22 od stanice Národní na Malou Stranu, v Aténách ....

 

    Virtuosové a virtuosky v umění hry na otevírání kabelek, tašek, batůžků a jiných schránek, kde si nebohý turista schovává hotovost, či v horším případě i doklady, platební karty a telefony, rozehrávají svůj koncert v tlačenici. A když tlačenice není, dokáží jí umně připravit. Ve většině zemí EU, jejichž zákony jsou většinou politicky korektně spíše nakloněny těm, co kradou, než těm, co jsou okrádáni, je policie na tyto tlupy zlodějů krátká. Když totiž chybí důkaz, nelze zloděje obvinit, natož pak zadržet. A důkaz většinou chybí, protože se bleskurychle ztratil v hlubině oné tlupy, mnohdy pod širokými sukněmi matróny úplně na jiném konci vagónu metra či tramvaje, než se incident stal. Policie by většinou se stoprocentní jistotou dokázala určit zloděje (myslím tím množné číslo), zákony jí to však neumožňují a tak jenom pokrčí rameny s tím, že to je jev zcela obvyklý.

 

   I pisateli tohoto článku, když si postěžoval v hotelové recepci, že byl okraden, odvětila recepční: „To se Vám stalo v metru od Kolosea, že?“ A další Římanka dodala: „My je známe, my si na ně dáváme pozor, ale Vy jste jim vydán na pospas.“

 

Musím říci, že to zřejmě byla jiná sorta, než ta, co operuje v Praze. Jinak bych si asi dal větší pozor. To samé bych mohl říci i já okradeným návštěvníkům Prahy. Když je znají rezidenti v Římě, Paříži, Praze, Aténách..., tak je policie v těchto městech důvěrně zná také. Vlivem nesmyslných zákonů, které upřednostňují lumpy všeho druhu, před poctivými občany, dochází k paradoxním situacím, když si občan chce chránit svůj majetek, je často sám obviněn z toho, že si ho chránil nepřiměřeně.

 

     I když nejlepší by bylo sekat jim ruce, jako v lecjaké arabské monarchii, vysílající své bojovníky za zavedení zákonů šaría, obávám se, že to by v EU neprošlo.

 

     Navrhuji tedy dvě řešení. To první: U zcela zřejmých případů, kdy je policii i okolí známo, kdo je autorem oněch virtuosních noření do kabelek, baťůžků atd., tlupu zadržet, a ať dokáže bos, odkud si vydělal na mercedesa a zlaté řetězy kolem krku. Řeší se to vyhoštěním, ovšem v Schengenském prostoru je to, jako hasit požár lžičkou na kávu. Zavést zase ve vězení pracovní povinnost. To by bylo to pravé ořechové. Na virtuosních prstech by se jim vytvořily mozoly a bylo by pak pro ně těžší rozehrávat hry se zipy tašek.

 

   A řešení druhé, všeobecnější: Zrušit zcela ustanovení o přiměřenosti obrany. Když někdo někoho, či jeho majetek napadne, může napadený, či policie použít jakýkoliv zákrok, který napadeného může před útočníkem zachránit.

 

   A teď se dotýkám aktuální situace. Dočetl jsem se, že v zatopeném Ústí n. L., v části Olšinka, tlupa rabujících chtěla vniknout do objektu skladu restaurace, který měl být podle všeho prázdný. Překvapil je však majitel, který proti všem předpokladům, objekt sám chránil. Článek v Mf Dnes však dále neuvádí, jak situace skončila. Zřejmě se nechal ten, jehož majetek byl při extrémní situaci napaden, dobrovolně okrást, jinak bychom se asi dočetli, že byl obviněn z nepřiměřené obrany.