Dámy a pánové, já se pokusím být stručný i v tak složité materii, jako jsou veřejné rozpočty. Na začátek musím totiž také poděkovat. Když se jednou měsíčně scházíme ministři financí zemí Evropské unie (tedy Fajmon a Strejček říkají, že ne), ale opravdu se scházíme, tak si vždycky popláčeme na rameni, jak nás nikdo nemá rád. Ministry financí v dobách šetření nikdo nemá rád. Řada mých kolegů říká, jak jsou osamoceni, jak je nikdo nemá rád ani ve vládě. Všichni po nich chtějí peníze, ale oni jsou odpovědni za celkovou bilanci a nemohou vyhovět. A já se jim vždycky chlubím, že určitá část vlády, minimálně ministři za TOP 09 v této pozici nejsou, že jsem od nich nikdy nezažil, že v okamžiku nezbytných úsporných opatření by vyděračsky naléhali na to, aby dostali víc, že jejich resort je specifický. U koaličních partnerů to bohužel zažívám, ministr říká, já bych vám ty peníze chtěl dát, ale on ten ošklivý Kalousek je nedá. Ministři za TOP 09 tohle nedělají. Chápou to jako společné dílo a já jim za to velmi děkuji. Zrovna tak poslaneckému klubu, který to rovněž chápe. Poslanecký klub vlastní strany je ten jediný, jehož poslanci nepožadují žádné výhodičky pro své obce, regiony apod. Z ostatních poslaneckých klubů chodí, zvláště ti, kteří nejvíce kritizují. Já jim stejně nic nedám, není jim to nic platné. To, že vlastní to nedělají, je také zpráva o tom, že klíčový úkol, že budeme stabilizovat veřejné rozpočty, vnímáme jako svoji společnou prioritu. Toho si vážím.

Hovoříme o reformách: musíme si být vědomi toho, že jsou nezbytné pro dlouhodobou stabilizaci veřejných rozpočtů, nicméně hovoříme-li o dlouhodobé stabilizaci, tak si také musíme říct, kdy můžeme očekávat praktické dopady reforem, ať už zdravotního pojištění, sociálního pojištění, sociálních dávek, kdy můžeme očekávat praktické dopady do bilance veřejných rozpočtů i do ekonomiky. I kdyby startovaly ty reformy teď, jako že teď nestartují, teď se pouze schvalují a startovat převážně budou v roce 2013, i kdyby byly dílo dokonalé, jako že nemohou být dílo dokonalé, protože je to dílo lidské nikoli boží, a navíc ještě vhodně zkombinované svěžími nápady jednoho koaličního partnera. Je to dílo dobré, ale nemůže být dokonalé. Ale i tak nemůžeme s praktickými viditelnými dopady počtívat dříve než za tři nebo čtyři roky. To je objektivní fakt. Ta turbulentní situace nedává šanci čekat 3 - 4 roky, až zafungují reformy. Reformy jsou nezbytným středně- a dlouhodobým nástrojem, ale my musíme volit i okamžité nemilosrdné parametrické změny, ale nám to nerozjelo, abychom nezadlužovali zemi více než je nezbytné. K tomu docházelo za ten rok a půl, co za tohle odpovídáme, a obávám se, a hlásím, že docházet bude dál.

SLEDUJTE Sněm TOP 09 a Kongres ODS

V jaké jsme byli situaci? V roce 2010, když jsme převzali v srpnu odpovědnost za své resorty, tak jsme také převzali rozpočet Fišerovy vlády, která poté, co padly předčasné volby, v podstatě už rezignovala na jakýkoli aktivní krok ke stabilizaci veřejných rozpočtů. Můj zesnulý přítel, tehdejší ministr financí, se snažil, ale zůstal v tom zcela osamocen vzhledem k tomu, jak ta vláda byla složena a jakou měla politickou podporu, tak konkrétní kroky nebylo možné udělat. Přebírali jsme rozpočet, který měl schválený deficit celkových veřejných rozpočtů na 5,3 % a věděli jsme, že když neuděláme nic, tak skončíme na 5,8 %, to znamená, že jednak o půl bodu překročíme schválený zákon, ale především o sobě vyšleme do světa zprávu, že fiskálně odpovědná reformní vláda první, co udělala, překročila schválený deficit rozpočtu se všemi negativními reakcemi, které to má na důvěru investorů a výši úroků při profinancování našeho dluhu. Tak jsme si vyhrnuli rukávy, vzali do ruky nože a udělat to, co se dá - prostě ořezat. Ořezat vše, co se v tom roce ořezat dalo, abychom se dostali zpátky na 5,3. Když něco děláme, tak to děláme pořádně a dostali jsme se na 4,8, snížili jsme to o jeden celý bod. Což významným způsobem, včetně toho, jak byl také schválen rozpočet na rok 2011, výrazným způsobem zlevnilo profinancovávání našeho dluhu. Česká republika má výpůjční potřebu kolem 200 miliard ročně. Nepůjčuje si jen na deficit, ale půjčujete si i na splátku jistin starých dluhopisů. Musíte refinancovat ten dluh, když vám dojedou jistiny, musíte vydat nové, abyste z jejich výnosu zaplatili starou jistinu. Z této výpůjční potřeby, ze správy tohoto dluhu platíme úroky. Díky tomu, že vláda dala jasný signál, jakým způsobem si představuje stabilizaci veřejných rozpočtů, také díky skvělé partě lidí, kterou jsem tam dostal, protože jsem tam udělal zásadní personální výměny, ale to nejdůležitější je zpráva vlády, jakou bude dělat fiskální politiku. Jen letos se podařilo uspořit 15 miliard na správě státního dluhu - neutratíme je, byť jsme je měli rozpočtovány. Úroky díky důvěře investorů zlevnily. To je konkrétní dopad odpovědné rozpočtové politiky. Celkovou strategií - my jsme si přáli tempo rychlejší - koaličního výstupu je snižovat trajektorii ze 4,6 v letošním roce míříme v příštím roce na 3,5 a v roce 2013 na 2,9 a v roce 2014 na 1,9 procenta HDP. Dodržíme-li - a já jsem přesvědčen, že je to naše povinnost - tak to bude znamenat, že poprvé od roku 1998 zastabilizujeme relativní výši státního dluhu a že neporoste. Poroste sice v nominálních číslech, ale neporoste v poměru k HDP. Zastavíme ji někde kolem 41 % a už neporoste, už tam zůstane. To je to klíčové. To, co znepokojuje na vývoji veřejného dluhu, je ten trend, růst. My máme poměrně nízkou míru. Když je sklenice poloplná a dál se plní, je to špatně, když je poloprázdná a vyprazdňuje se, zaplať pán Bůh za to. Při této fiskální strategii jsme schopni to kolem 40 % zastabilizovat, pak by měly nastoupit účinky reforem. To je ta základní fiskální strategie.

Jsou tři možnosti, jak samozřejmě krotit deficit. To je na straně výdajové, legislativními opatřeními na straně výdajové, to je tedy - když to řeknu natvrdo - snižování a selekce a efektivnost v sociálních dávkách. Pak je to legislativa na straně příjmové - zvyšování daní. Já bych tady na vývoj daňové kvóty chtěl zdůraznit, že nezvyšujeme daňové zatížení, jen měníme strukturu daňové kvóty. Já bych si to přál víc, přesunujeme zátěž z přímých odvodů do nepřímých daní, tj. do DPH. Vezmete-li si celkovou výši přerozdělování v rámci této fiskální strategie, tak ji nezvyšujeme. Složená daňová kvóta osciluje kolem stejného čísla.