I když už více než dvacet let všichni tvrdí, že je potřeba se slušně vypořádat s křivdami spáchaných na církvích a náboženských společnostech, nelze se, bohužel, shodnout na způsobu s opozicí, která tvrdí, že postup uplatněný v době nejtvrdšího stalinismu byl zcela legální a spravedlivý, a tudíž zde není žádný důvod církvím majetek vracet.
Samozřejmě, že není náhoda, že je napadána revize první pozemkové reformy, protože ta se týká většiny církevního majetku a manipuluje se s hranicí pro odškodnění, kterou je v zákoně neprolomitelná hranice 25.2.1948. Možná stojí za zmínku, že to byla právě vláda ČSSD, která přijala zákon, který tuto hranici prolomil zákonem o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem.
Sněmovnou znělo, že na vyrovnání s církvemi není vhodná ekonomická situace. Upřímně! Kdy byla? A kdy bude? Pravda je, že stát dnes vyplácí sedmnácti církvím částku 1,4 miliardy Kč. Díky tzv. Deklaraci shody se částka od roku 2010 nezvyšuje podle zvyšujícího se počtu duchovních. Nebude-li zákon přijat, tak k sedmnácti církvím mohou v roce 2014 přibýt další. Např. Ústředí muslimských obcí, Hnutí Hare Kršna nebo Česká hinduistická náboženská společnost a do roku 2030 ještě dalších čtrnáct, dnes již registrovaných, církví. Protože Ústavní soud potvrdil oprávněnost církevního vlastnictví, tak by se církve svého majetku stejně v žalobách domohly, ale už bez ohledu na to, kdo je dnes jeho vlastníkem.
Předseda KSČM prohlásil, že když bude zákon schválen, tak ho postoupí k zamítnutí Ústavnímu soudu. Jak asi bude takové podání formulováno? Zákon vychází z toho, že právě Ústavní soud vlastnické právo církví jednoznačně uznal stejně jako další soudy, které už rozhodly o vrácení některých majetků farnostem a řádům. Stávající právní předpisy České republiky, např. zákon o půdě, počítají s existencí církevního vlastnictví. Listina základních práv a svobod zase uvádí, že církve mají vykonávat svou činnost nezávisle na státu. V takovém podání bude muset být nepochybně uvedeno, komu byl v roce 1948, dnes zpochybňovaný, církevní majetek vyvlastňován, jaký majetek nový nabyvatel získal a jak byli noví vlastníci zapsáni do příslušné evidence. Ale když to dnes předseda strany, která je pokračovatelem v díle dříve strany vládnoucí, říká, tak asi má k dispozici příslušné podklady.
Zcela se v souvislosti se zákonem musí odmítnout teze o veřejnoprávním vlastnictví! Právní řád ČR takový pojem nezná. Vlastnické právo je pouze jedno. Článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod k tomu jednoznačně uvádí: „Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.“ V době komunistického režimu, kdy se rozlišovalo socialistické vlastnictví, osobní vlastnictví a soukromé vlastnictví, byl církevní majetek komunistickou právní teorií považován za příklad soukromého vlastnictví. Takže koho tedy komunisté v roce 1948 vyvlastňovali? Církve nebo stát?
Přijatým zákonem se také dává právní jistota vlastnictví těm, kteří vlastní dříve církevní majetek. Ruší se blokace majetku, který dnes obce a města nemohou využívat ke svému rozvoji a je jim znemožněno žádat o dotace vážící se právě k vlastnickému právu k nemovitostem.
Nepřijetím zákona by se na právu na majetek církví nic nezměnilo. Ty by se mohly svého vlastnického práva domáhat u obecných soudů. Rozdíl by byl jenom v tom, že pak už by povinnou osobou nebyl jenom stát, ale každý, kdo církevní majetek dnes využívá. Navíc by státu zůstala povinnost platit náklady na stále se zvyšující počet duchovních u stále se zvyšujícího počtu církví.
Co se týká vytahovaného strašáku jménem Vatikán, tak stačí zmínka, že Česká republika se řídí českým právním řádem, nikoli právem kanonickým. Proto bude vlastníkem majetku vždy konkrétní farnost, konkrétní řád, konkrétní charita. Právě tyto právnické osoby budou s majetkem disponovat. A navíc ke Svatému stolci mají ze sedmnácti církví vztah jenom dvě.
Blíží se krajské volby a chybí-li krajská témata může přijít vhod téma "celostátní". Při těch minulých to byly poplatky ve zdravotnictví. Co z nich po volbách zbylo je zřejmé. Teď se někomu může hodit církevní vyrovnání. Že jde o problém, kterým se bude muset zabývat každá vláda a že prostor pro kreativitu je rozhodnutím Ústavního soudu i ustanovením Základní listiny práva a svobod zásadně vymezen, by mělo být dostatečným důvodem pro střízlivé posouzení pragmatického rozhodnutí sněmovny v pátek 13. července 2012.
JUDr. František Mikeš
1. náměstek ministryně kultury ČR
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ministerstvo kultury
