A současně nikdy nebyla tak neprozíravá, aby si vůbec neuvědomovala, že pro ni nastává velmi vážná situace a proč. A samozřejmě vývoj v zemi bude mít v krátkém čase ještě značnou dynamiku, situace rozhodně nebude statickou veličinou. Bude se velmi rychle proměňovat. Ještě nikdy po listopadu 1989 totiž současně nepůsobily na myšlení našich občanů tři velmi silné faktory, jako je tomu nyní.

Ten první faktor bych nazval útokem na kmotry a šibaly všeho druhu, který dnes vedou orgány činné v trestním řízení. Ten útok je věcně naprosto správný a je třeba jej ocenit. Možná, že motivace tohoto útoku je politicky účelová (ministr Pospíšil), ale to není pro věc vůbec podstatné. Zdá se, že pozornost zmíněných orgánů, především pak policie a státního zastupitelství, je věnována kauzám, u kterých nitky vedou vlastně ke všem politických stranám, které jsou či byly v posledních patnácti letech součástí vlády, establishmentu státu. Pozornost těchto orgánů je zaměřena na staré privatizační kauzy, s nimiž mají být údajně spjati někteří soc. dem. politici z éry Zemanovy a Špidlovy vlády (Mostecká uhelná, Škoda Plzeň, OKD či Unipetrol). Policie a státní zastupitelství také pokračují v prošetřování kauz současné vládní garnitury od PROMOPRO přes kauzu Drobilových fondů na ministerstvu ŽP až po „obálkovou metodu“ předsedy poslanců vládních VV Bárty. To vše, tedy nekončící seriál kauz a další kauzy s potenciálem skandálů monumentálních rozměrů, jsou nepřetržitým příběhem v médiích dnešních dnů. Jejich stále narůstající řetězec musí mít nutně za následek, půjde-li to takhle dál ještě nějaký čas, že celá politická elita země bez rozdílu ztratí zbytky reputace, kterou ve veřejnosti ještě má. A ve vnímání lidí nebude pak v podstatě velkého rozdílu v negativním vnímání politiků koalice a opozice. Samozřejmě s jistou výjimkou komunistů, kteří jsou vnímáni jako protisystémová strana. Jejich absorpční volební potenciál nad rámec současného základního voličského jádra je ovšem již omezený. Jinak řečeno, volební výsledek KSČM má jisté limity, přes něž se komunisté již nedostanou.

Druhým faktorem je v tomto roce návrat recese hospodářství. Pokud se letos ekonomika země propadne do meziročního poklesu řekněme 2, 5 %, zmizí státu oproti schválenému rozpočtu 50 až 60 mld. Kč jeho příjmů. Pokud vláda bude postupovat při řešení tohoto problému pro sebe obvyklým způsobem, dostane se do jen těžko řešitelné situace. Bude mít vláda odvahu zavést např. progresivní zdanění, či daň z finančních operací? Pokud vůbec, pak to může mít pro rozpočet státu přínos až od roku 2013. Jen rozpočtovými škrty vláda ale situaci nepříznivě se vyvíjejícího rozpočtu nezvládne. Situace v ekonomice země, v jejím státním rozpočtu, opravdu vážná je. Vlády pravice ovšem fiskální problémy republiky nerozdělily, ale sami je vytvořily.