Není nutné zde probírat již mnohokrát probírané, tedy osobnostní a odborné předpoklady té přehlídky vyšroubovaného populismu (Bobošíková, neúspěšný Okamura), levičáctví (Zeman, Fišerová – vlastně všichni), nanicovatosti (Fišer), nechutného pokrytectví (Sobotka, Franz), sebevražedné eurofiílie či trapného strejcovství (Schwarzenberg).  

Jedné věci se ovšem dotknout chci. Ve zmiňované diskusi padl argument, že kdo nejde volit, automaticky podporuje ještě větší zlo, než které by v té bídě sám volil. To je v zásadě logická úvaha a já uznávám, že ve výsledku může volba dopadnout ještě hůře než jen špatně. Zhruba před dvěma lety jsem se však zařekl, že už nebudu volit mezi menším a větším zlem. V zásadě nechápu ty, kteří k podobnému závěru pro běžné parlamentní volby došli již dříve a přesto v prezidentské volbě budou menší zlo podporovat.  

V případě prezidentské volby je v tomto ohledu situace v podstatě shodná s běžnými parlamentními volbami. Neplatí zde tisíckrát omílané klišé o nulových prezidentských pravomocech a pouhé symbolice této pozice. Volba prezidenta je důležitou volbou a já prostě nechci mít pocit, že jsem se podílel na volbě toho strašného kandidáta, ať už bude prezidentem kdokoliv. Strašní jsou všichni kandidáti (více či méně) a princip nepodporovat menší zlo jen proto, že existuje zlo ještě větší, je mi mnohokrát přednější než argument, že nevolením nepřímo podporuji horší volbu. Nepodporuji, to je prostě omyl. Nevolba je totiž také jistým druhem volby. A zlo prostě zůstane zlem, ať má jakoukoliv podobu. Já mám tak ve svém kandidátovi již naprosto jasno. U mě vyhrává pan

„Nikdo“. Nejdu k prezidentské volbě, už prostě nevolím menší zlo - dovětek