Je „Arabské jaro“ výrazem touhy po svobodě, demokracii a lidských právech, nebo slouží k nastolení islamistických režimů? Přinese hospodářský rozvoj a modernizaci, nebo spíše stagnaci a zaostávání? Přispěje k míru a stabilitě, nebo jsou jeho produktem vnitřně rozpolcené státy, každodenní násilí, zhoršující se životní podmínky pro občany těchto zemí, nezaměstnanost, frustrace z nenaplněných očekávání a politická radikalizace?

 

Tyto otázky nastoluje nový sborník Centra pro ekonomiku a politiku. V části A přinášíme texty ze semináře „Arabské jaro rok poté – naděje, nebo zklamání?“, který proběhl 17. dubna 2012. Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl argumentuje, že arabské jaro je procesem spontánním, současně však konfliktním, který bude mít řadu neočekávaných rizik, peripetií a regresů. Bezpečnostní analytik z Diplomatic Services Ondřej Šlechta zastává názor, že ozbrojená podpora libyjským rebelům ve svých důsledcích přispěla k rozvratu regionu a prohloubila humanitární krizi.

 

V části B sborníku uveřejňuje další zajímavé doplňkové texty. Profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Eduard Gombár klade otázku, zda arabské revoluce představují nástup demokracie nebo islamismu. Arabista Zdeněk Müller z Paříže srovnává arabské jaro s jinými revolucemi v dějinách. Jan Eichler z Ústavu mezinárodních vztahů varuje, že dlouhodobé politické intervence Západu vyvolávaly v arabském světě pocity křivdy a nespravedlnosti a také touhy po změně. Profesor Miloslav Bednář z Filozofického ústavu Akademie věd vyzdvihuje dějinný význam arabských revolucí. Ředitel Občanského institutu Roman Joch vysvětluje, proč po arabském jaru přišlo vystřízlivění. Marek Čejka z Ústavu mezinárodních vztahů načrtává historické souvislosti arabského jara. Profesor Filozofické fakulty UK Pavel Barša upozorňuje, že arabské jaro může přispět k odstranění některých prozápadních autoritářských režimů. Redaktor Českého rozhlasu 6 Jan Fingerland analyzuje vztah Turecka k arabskému světu. Spisovatel a publicista Ladislav Henek varuje, že se Evropa dívá na arabské jaro růžovými ideologickými brýlemi. Redaktor Lidových novin Petr Janoušek líčí arabské jaro jako složitý a komplikovaný proces. Redaktor časopisu Euro Tomáš Plhoň rozebírá deziluzi z arabského jara v Egyptě.

 

O tom, že se v arabských zemích do budoucna prosadí svoboda a demokracie západního typu, lze pochybovat. Klid zatím není v žádné zemi, která prošla tímto nečekaným revolučním procesem. Neočekávejme proto triumf svobody a demokracie v západním smyslu, spíše se připravme na neliberální demokracii, nebo dokonce na návrat autoritářských režimů opírajících se o domácí tradice a ideologie. Přeji inspiraci a pozorné čtení.

 

Václav Klaus, sborník CEPu č. 98/2012